Přemýšlel jsem o vhodném dárku, kterým udělám radost svému obchodnímu partnerovi. Spojím příjemné s užitečným a vyberu něco z reklamních předmětů. Výběr je široký a cenová relace podle mých představ. Vyčlenil jsem pětistovku.

Reklamní elektronika mne zaujala nejvíce. Rozhodně lepší, než propisky nebo deníky. To raději vyberu USB disk, bezdrátový reproduktor, nebo třeba powerbanku. K tomu můžu přidat kapesní svítilnu alias baterku, a mám vystaráno. Praktický dárek, který využije určitě.

Další možností je reklamní textil. Ani zde není nuda. Na luxusní osušku natisknu logo firmy a jsem spokojený. Osušku může rodina klienta používat i ve volném čase. Zaujaly mne i další předměty z textilu – multifunkční šátky, trika, košile a batohy.

Jako třetí možnost jsem našel reflexní prvky. Zde jsou k výběru vesty, odrazky, multifunkční šátky a nálepky. To užije opět celá rodina. Užitečný dárek se bude hodit a zároveň ukáže mému obchodnímu partnerovi, že mi záleží na jeho bezpečnosti. Dobrá volba.

K některému z výše uvedených předmětů ještě přidám něco eko. Hodí se přidat něco z recyklovaných materiálů. V současné době se to hodí, důraz na udržitelnost se mi líbí i jako možnost šplhnutí si u klienta. Jako pětku bych označil právě tu drobotinu, kterou samostatně pořizovat nechci. Hrnek, fixy, propisky, prostě něco malého, kde bude logo mé firmy. Cokoliv, co je praktické a klientovi k užitku. Nakombinuju několik prvků najednou. Vybral jsem powerbanku, svítilnu, eko předmět a nějakou drobnost k tomu. Přemýšlel jsem ale i o multifunkčním nářadí. To by se také hodilo. Příště.

Nefunguje. Přístroj nefunguje a vy nevíte, čím to je. Zkoušel jsem najít příčiny nejčastějších závad pračky. Bez tohoto přístroje se prostě neobejdeme, je tedy potřeba se v něm alespoň základně vyznat.

Prádlo je mokré a není vyždímané

Pračka již doprala a vytahuji prádlo ven. Prádlo je ale beznadějně mokré a není vyždímané ani omylem. Jak je to možné? Můžu si za to zřejmě sám. Samozřejmě pokud se nejedná o nějakou významnější poruchu, je to jen tím, že jsem pračku překrmil.

Do pračky jsem vložil příliš mnoho prádla, nebo nějaký větší kus. Pro příště budu muset prádlo v suchém stavu vážit. Každý prací program je totiž určen pouze pro omezené množství prádla. Trvalé přetížení pračky navíc vede k trvalejším potížím.

Na prádle je prášek

Vložili jste do pračky prádlo a těšíte se, až jej vytáhnete vyprané. Místo toho ale vytáhnete z pračky mokré prádlo, na kterém je prášek. Jak je to možné? Zřejmě jste to s práškem trochu přehnali a použili jste větší než doporučené množství. Bohatě stačí slabá lžíce prášku pro celé prádlo, nebo použití dlouhého pracího programu a prací kapsle.

Neodtéká voda

Každá pračka signalizuje nejběžnější potíže. Když se vaší pračce stane, že ukazuje špatné odtékání vody, nemusí to být nic vážného. Pouze jste zapomněli na běžnou věc. Jak často čistíte filtr pračky? Správně bychom měli filtr čistit jednou měsíčně. Stačí jej vyšroubovat, vyčistit a vložit zpět. Zanesený filtr může způsobit poruchu čerpadla.

Základy jsem pochopil. Příčinu odhalil. Opravdu jsem si za to mohl sám.

Já i mí kámoši už nejsme uplně nejmladší (plus mínus přes čtyřicet). Takže všichni na sobě vidíme a cítítme jak nám ubývá fyzických sil. To je normální a říká se tomu krize středního věku (i když ta je spíše vnímána psychicky než fyzicky). Já myslím že zatím jsme všichni tak nějak v klidu a těmi typickými příznaky střední let netrpíme (vrásky, šednutí vlasů, ztráta energie, nadváha, nuda, rozmrzelost, nespavost). Vše se odehrává z důvodu, že naše tělo pociťuje první úbytky testosteronu.

Samozřejmě má většina z nás manželky/přítelkyně v podobném věku (ano, pár šťastných má o pět nebo i více let mladší..). Nedávno jsme to řešili v hospodě, že na ně asi začíná lézt ženský přechod. Takže jsem si o tom musel něco přečítst. U žen je ženský přechod (též klimakterium) dán přirozeným úbytkem hormonu estrogen. Jak začne ubývat, dojde k rozsolísání menstruací (střídání delší a kratší menstruace a celého cyklu). Poté se menstruační cyklus začne natahovat, až se už neobjeví vůbec). 

Ženy (i ty naše) rozhodně více příznáků a většinou i silněji se projevující. Třeba bolesti hlavy, návaly horka, poruchy spánku, obezita, deprese, změny nálad, snížené libido – zkrátka všechno to, na co jste pánové za život s ženou už zvyklý. Akorát se všechno asi tak třikrát zhorší. Naštěstí je možné zmírnit tyto negativní příznaky. Buď je možné postupovat hormonální terapii, tedy že vám píchnou hormon estrogen nebo přes přírodní doplňky stravy s fytoestrogeny (viz. odkaz). Nějaké srovnání jsem našel na několika webech, tady mi to přišlo nejlepší. 

V podstatě se jedná o přípravky bez předspisu, který obsahuje vitamíny, minerály a extrakty z bylin. Některé složky obsahují právě  fytoestrogeny. Ty se umí vázat na estrgen v těle a vykonávají podobnou funkci. Hladina celkvového „estrogenu“ je tak vyšší. Rozhodně jsem to manželce doporučil. Nemá sice až tak těžké projevy, ale zkusila to (minimálně by jí to mohlo pomoct na zvýšení chutí na sex 🙂 Nicméně po zhruba dvou týdnech užívání se jí zlepšil spánek (a snížilo noční pocení) a ustaly návaly horkosti. Bohužel kolísavá nálada zůstala.

Samozřejmě jsem to doporučil i klukům, jako výborný dárek pro partnerku. A ano, stojí to sice nějaký peníz, ale to pětikilo měsíčně za to, že to budete mít doma příjemnější myslím docela stojí.

Pracovní doba od nevidím do nevidím není příliš lákavá. Co takhle si začít čas stopovat a následně trochu omezit pracovní zápřah?

Když pracuji na počítači, často sklouznu k prokrastinaci. Místo pracovních povinností si pročítám Instáč, Twitter nebo Facebook. Následné zjištění, že mi časově trochu ujíždí vlak, není moc příjemná. Místo toho by se hodilo stopnout si, kolik času vlastně zaberou skutečné pracovní aktivity. Měříme!

TopTracker stopuje, statistiky nemá

Nechcete za stopky dávat žádné zlaťáky? TopTracker je bezplatný. Snadno se používá a jste to vy, kdo musí kliknout, že se právě nevěnujete práci, ale lelkování. Statistiky nenabízí, kdo by je taky používal?

Toggl – v jednoduchosti je krása

Nepotřebujete žádné složitosti. Nazvěte si úkol podle svých potřeb a spusťte stopky. Když odcházíte na toaletu, snadno nástroj stopnete. Při návratu je opět pustíte. Základní podoba programu je zdarma. Můžete ale využít placenou verzi, kterou mají v oblibě zejména šéfové.

PrimaERP – propojte se s Googlem

Jednotlivé úkoly můžete snadno rozdělit. Pracujete pro více klientů? Appka vám pomůže trackovat jednotlivá zadání. Následně se velmi snadno propojíte s Googlem, Basecampem nebo Exchange. Tato appka je vhodná i pro týmovou práci. Šéf si omrkne, jak dlouho jste pracovali, a následně vám nachystá vyúčtování.

TimeEdition – osm různých projektů

Když bude váš počítač nečinný, tento nástroj automaticky zastaví měření času. Stopování se obnoví až v době, kdy jste zase u přístroje. Data si můžete nastavovat ručně, statistiky se netvoří.

Timely má i kalendář

Stopky jsou málo? Propojte nástroj pro měření času s kalendářem. Timely má buď ruční, nebo automatické zapínání času. Jako výsledek vám bude nástroj připomínat, jak moc efektivní jste při práci. Hodí se.

Používám Toggl, je užitečný a není složitý.

Neo z Matrixu je jeden z nejznámějších herců současnosti. Stále skromný člověk je také filantropem a podnikatelem. Objevil se ve snímcích Constantine, Ďáblův advokát či John Wick. Jeho pohled na život je pro mnohé inspirací.

Do práce metrem

O herci je známo, že si nepotrpí na luxus. Považuje to za zbytečnost, kterou ve svém životě nepotřebuje. Do práce dodnes jezdí metrem. Herec neměl v životě na růžích ustláno, i proto se možná snaží žít pokorně a skromně. Jeho dcera zemřela během porodu, jeho partnerku usmrtila autonehoda, jeho sestra si prošla rakovinou.

Výroky, které mají smysl

1. „Jsem ve stádiu svého života, kdy se vyhýbám hádkám. I když mi řekneš 1+1=5, máš naprostou pravdu, užívej si to.“
2. „Každý boj, kterým jste si v životě prošli, z vás udělal osobu, kterou jste dnes. Buďte proto vděční za těžké časy, protože díky nim se stáváte silnějšími.“
3. „Někdy se nejhůře dosahují jednoduché věci.“
4. „Upřímně, snažím se nedělat nic, co nechci.“
5. „Když je 20, tak se na smrtelnost díváte úplně jinak, než když máte padesát.“
6. „Jedinou osobou, která mi bránila v dosažení štěstí, jsem byl já.“
7. „Když jednou za čas uděláte něco špatného nebo nesprávného, ​​netřeba si z toho nic dělat. Vašemu egu to může jen prospět.“
8. „Vychovali mě tak, abych se k ostatním choval tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně. Jmenuje se to respekt.“
9. „Naučte se pozorně vnímat druhé lidi a svět. Je to vcelku jednoduchá schopnost, díky které to v životě můžete dotáhnout hodně daleko.“
10. „Když cítím, že nemám svobodu, že mě něco omezuje a že nemůžu dělat to, co bych chtěl, obvykle nezůstávám v pasivitě a reaguji. Jdu proti tomu, co mě omezuje.“

Podle herce je také mimořádně osvobozující si uvědomit, že budoucnost máme jen a jen ve svých rukách. Ne nadarmo platí za inspirativní osobnosti současného světa.

Přemýšlel jsem o tom, jak si trochu ke svému platu přilepšit a hledal jsem informace. Tohle jsem našel, třeba to bude užitečné i pro vás.

Franšíza je podnikání s minimálním rizikem

Franchising je stále oblíbenější možností, jak si přijít ke zcela novému druhu příjmu. Je potřeba zaplatit licenci a získáváte přístup ke know-how dané značky. Jedná se o podnikatelskou příležitost, se kterou máte již dobře fungující zázemí zavedené značky. Oproti rozjezdu nového podnikání se jedná o možnost, jak být úspěšní již od začátku.

Poskytovatel franšízy, franšízor, se navíc sám snaží, aby se vám dařilo. Vaše dobré jméno je i jeho dobré jméno. S franšízou se dá podnikat i pokud nemáte předchozí podnikatelské zkušenosti. Nemusíte si vyšlapávat cestičku trním sami, už je pro vás přichystána.

Jaký obor si vybrat? Existuje celý řada zajímavých odvětví. Můžete prodávat bankovní produkty, rychlé občerstvení, nebo třeba dveře či kování. Každý podle svého gusta.

Prodej jako drobný přivýdělek

Jako další možnost výdělku mne zaujal nákup a prodej. Zde je potřeba, aby se člověk vyznal v tom, co bude nakupovat. Můžete nakupovat auta v zahraničí a prodávat je u nás. Vyznáte se ve strojích, špercích, mincích? Obchodovat lze samozřejmě s čímkoliv. Tato možnost se mi líbí a inspiruje mne k obnovení mé dřívější vášně pro sběratelství známek.

Proměnit koníčka ve výdělek

Také ochotně kámošům opravujete auta, svařujete kde co, nebo pečete vynikající moučníky? Zkuste se zamyslet nad tím, jak by šlo tuto zálibu zpeněžit. Můžete svůj koníček proměnit v příjemný způsob, jak si přivydělat. Kdo ví, třeba se tato aktivita promění ve vaše budoucí zaměstnání.

Máte nějaký další nápad na užitečné formy přivýdělku?

První školní den a venku od rána déšť. Nevím proč, ale tento obrázek si pamatuji z každého mého školního roku. I když to samozřejmě nesmysl. Ale první školní den má být prostě truchlivý a smutný. Po dvou měsících volnosti nastávají opět povinnosti a práce.

Ovšem letos to hodně žáků cítí jinak. Většina je určitě šťastná, že může už jít po covidových prázdninách za svými spolužáky. Covidové prázdniny trvaly skoro tři měsíce plus standardní dva prázdninové měsíce v létě. Celkem pět měsíců doma. To je fakt masakr. My měli maximálně týden uhelné prázdniny. A snad jen jednou byly týdenní chřipkové prázdniny.

Jenže tohle dlouhé, skoro půlroční volno, rozhodně děckám neprospívá. Vidím to na našem mladým. Chodil do sedmé třídy, takže střední škola je mu ještě ukradená. Škola se sice snažila, dostával pravidelně emaily s úkoly a my zase emaily s várováním zda něco dělá nebo se fláká. Za to jsem byl rád, protože rodič má aspoň nějakou kontrolu. Předtím jsem ho aspoň viděl dělat večer úkoly a učit se. Teď ale, odpoledne přijdete z práce a děcko už paří hry na kompu a tvrdí že vše do školy stihlo dopoledne.

Největší problém školního „home office“ je nuda a málo práce. Těch pár úkolů zvládne za dvě hodiny, ale normálně by ve škole byl šest hodin. A sám, nad rámec školních úkolů sám od sebe nic nedělá. Takže když byl i zákaz setkávání, tak jsme ihned zjistili několik nevýhod:

• hodně se nudí (pařit fornite celé dny taky nejde..),
• nevidí se na živo s kamarády a internetový kontakt to nenahradí,
• škola zabírá málo času a nad rámec úkolů se nic neučí,
• nefungují kolektivní sporty a kluk se nevybije pořádně.

Jako rodič to už fakt nechci zažít. Protože po pár týdnech to bylo k nevydržení. Nakonec, ač chcete či nechcete věřit, přišly nářky, že chce už jít do školy a že mají zrušit letošní prázdniny!

Takže déšť nedéšť, dnes vystřelil s úsměvem a radostí do nového školního roku.

V minulosti jsem tu psal článek o tapetách, které jsme použili do obýváku a ložnice. To, že jsou fajn, na tom se nic nemění. Manželka je spokojená a to je důležité. Teď jsme ovšem řešili výzdobu pokoje pro naše malé nové dítě. Prohlídli jsme několik katalogů dětských tapet, dokonce jsem se uvolil a navštívili jsme i kamennou prodejnu. Nicméně se mi celkem nic nelíbilo. Máme představu nějaký zvířátek, ať se na ně může to malé dítě dívat a v hlavičce mu budou vznikat příběhy. Když už jsme ale narazili na zvířatka, tak to byly africké zvířata. To nechceme. Doma jsem důkladněji pátral na netu a nakonec se rozhodl, že si nechám vyrobit fototapetu. To je vlastně tapeta, ale ve vlastním rozměru a s vlastním vzorem. Můžete použít i vzory které nabízejí na eshopu. Nic se mi ale nehodilo, tak jsem si našel vlastní a vyrobil malé takovou koláž. Při výrobě fototapety je nutné mít kvalitní podklad. První obrázek, který jsem jim poslal (na vasetapety.cz) mi zamítli s tím, že tisk nedoporučují. Druhý také nebyl dobrý. Je těžké získat kvalitní fotky v rozlišením více tisíc pixelů. My chceme tapetovat stěnu o velikost 4 x 2 m, takže značná plocha. Ještě jednou jsem tedy hledal v jejich kategorii fototapety na zeď v sekci příroda a zvířata. Nakonec jsem našel vhodnou fotku, kterou použiji. S licencí si nemusím lámat hlavu, protože tu má eshop. Samotná výroba fototapety na zeď trvá zhruba týden a pak mi přišla hezky zabalená v tubusu i s lepidlem. Vliesové fototapety jsou to samé, co vliesové tapety. Stejný materiál. Akorát povrch je hladký a matný. U tapet je obvykle povrch drsný dle vzoru. Lepení je taktéž téměř to samé a já, vycvičen klasickým tapetováním jsem neměl problém. Fototapeta sice byla na míru, ale s jejich vzorem, který je v super kvalitě a rozlišení.

Zoot – asi první místo kde spousta lidí jde, osobně ale asi nejsem cílovka, protože bych si na zootu nikdy nic nevybral. Ale stejně tam vždycky zabloudím. Ceny jsou vyšší – kvalita jak kdy, ale ten design…. slabej slabej slabej. Hrají si na obchod co prodává značkové věci, ale jsou to spíše značky no name…. které běžné populaci nic moc neříká. Hlavní problém zootu jsou vysoké ceny – ty jsou vysoké hlavně z důvodu toho, že potřebují pokrýt prostě náklady na vratky a další věci. Zoot má vratky až 40%, protože lidem doporučuje koupit si 2 velikosti, či více a ostatní vrátit. Navíc platí i dopravu za cestu zpátky… Proto potom pánské kraťasy které nejsou ničím vyjímečné stojí 1190 , protože je v ceně započtena marže, vratka 4% lidí, zpětná zásilka 40% lidí, 20% totálních vratek…. osobně si myslím, že lidi by si raději zaplatili menší cenu s tím rizikem že sem tam něco vrátí na své náklady.

Quees – Why not určitě ano, správní streetware a hip hop fanoušci si tu vyberou. Samozřejmě pro elegány tu asi nic moc nebude, navíc ceny jsou dost vysoké, a značky jsou pro běžnou populaci spíše nic neříkající. Pro cílovku je to ale jiná písnička.

Woodmint – Ano určitě ano, nicméne poslední dobou až moc mají široký sortiment a člověk se v tom začíná ztrácet, filtrace není nic moc… takže podle střihu či dalších věcí nevyberete. Vždycky tam zabrousím, ale vyberu si už spíše v méně případech.

Stonewer.cz – řekl bych asi přímá konkurence Woodmintu ( nebo stejný majitel a konkurence sám sobě? ) Spousta věcí je totožných, prodávají značkové věci Dangerous, Just Rhyse atd s dodáím do pracovních dní. Což je dříve než inzeruje Woodmint. Jak to je v reálu posoudím, koupil jsem si tam jedny barevné pánské kraťasy.

Bolf – kupoval sem tam loni mikinu, tepláky i kraťasy…. sorry, ale hroznej shit… ještě před prvním praním se to sežmolkovalo, evidentně je to low costové čísnké zboží.

Eshopáři jej dobře znají. Skvělá metoda jak se ukazovat a připomínat zákazníkovi, který projevil o nás produkt zájem. Jednou navštíví váš web, prohlédne si nějaké produkty a pak mu je několikrát ukážete, nabídnete nějakou slevičku a už je váš. A nakoupí.

Pro neznalé, ty co nakupují. Znáte to, když přijdete na nějaký web prohlédnete si produkt, který vás zaujal v reklamě. A pak se vám neustále na facebooku a na všech možných webech zobrazuje na tento eshop reklama. Dokonce i na konkrétní produkt. A pak u toho samého eshopu vidíte, že mají dopravu zdarma a jdete do toho.

Teď se vrátím k eshopařům. Co mě napadlo. Sám mám eshop s produktem, kterého je ale strašně moc vzorů a barev (klidně si představte třeba tričko). A mám jich na výběr kolem 6000. Konkurence má samozřejmě to samé, takže se přebíjíme hlavně cenami. Většina z nich je na objednávku, takže doručení trvá cca 7 pracovních dní. Konkurence to má podobně. Tolik k podmínkám. Co jsem ale vysledoval? V posledních měsících narůstají nevyzvednuté dobírky. U platby převodem se to nestane nikdy. Ano, lidi jsou více laxní. Nejsou zvyklí držet slovo. Něco si objednají a v tu chvíli to pustí z hlavy. Ale myslím, že na zvýšené procento nevyzvednutých zásilek má vliv i dynamický remarketing (zjednodušeně – zobrazování reklamy s prohlédnutými produkty). Tzn. že zákazník objede pár eshopu pak koupí u vás. Vy produkt zabalíte a pošlete. U našeho sortimentu to trvá týden nebo více. Zákazníkovi mezitím skáčou do reklamy nabídky konkurence, jiné vzory a barvy. Zalíbí se mu něco jiného, tak objedná jinde znova a váš balík nevyzvedne. Je to smutné, ale myslím, že tato situace bude jen narůstat. Lidi zkrátka serou na to, že se někde jinde zavázali. S klidem to nepřevezmou.

Zrovna čtu na idnes pěkný rozhovor s majitelem a zakladatelem eshopu parfums.cz, Michalem Zámcem (33). Vždycky si takovéto články rád přečtu, jsou poměrně motivační. S podníkáním na internetu začínal už v roce 2001, kdy internet byl u nás prakticky v plenkách. Sám si pamatuju, že v té době jsem pořádně nevěděl co je to email. Časem jsme už měli aspoň analogové vytáčení (ten příšerný zvuk co šel z počítače, když se připojoval k internetu). Za minutu připojení mimo špičku se platilo přes 20 korun (tehda poměrně dost peněz). Takže obdivuju už jen to, že dokázal překonat ten pocit, že ho každá minuta připojení stojí dost peněz. Natož přitom něco tvořit. To jsou desítky stovky hodin práce. Představte si, že v té době také nebyly pořádně žádné návody na tvorbu webstránek. 

Konkurence prakticky neexistovala a stačilo hodit reklamu na několik málo inzvertních serverů. Ale trh byl také mnohem menší a lidé se báli nakupovat na internetu. Nejdříve prodával mobilní telefony a další elektroniku. Po příchodu velkých operátorů tento byznys přestával mít smysl (lidé raději kupovali na eshopech operátorů s prodejnou v zádech, dnes je to lidem jedno). V roce 2004 v podstatě ze dne naden přeskočil na parfums. Byznys se rozjel neskutečně rychle. Zejména pro to, že nasadil agresivní nízké marže a online konkurence v párfémech spíše neexistovala. Firma za 12 let dosahuje obratu nad 4,5 miliardy a má kolem 700 zaměstnanců. Rozpíná se rychle nejen v Evropě ale také už v americe (kde má docela dobrou pověst). Přesto řada lidi obchod kritizuje a kolují legendy že vyrábí a prodává falešné výrobnky, náhražky a ředí parfémy. Těžko řict, co na tom je pravdy (na každém pštrochu, pravdy trochu..). Naše rodinka (tedy přesněji řečeno manželka) nakupuje na parfums pravidelně jednou za pár měsíců, více méně stále stejné zboží a vždy je vše ok. Uvidíme jak si tento obchod povede dál s přibývající parfémovou konkurencí (alza, mall, vivantis a stovky malých shopů).

Poslední příspěvky byly víceméně pořád dnějaké postěžovávání ohledně politické situace. Tak dneska napíšu něco veselejšího, jak jsem dobře nakoupil kravaty přes internet. Moje žena si vymyslela, že si uděláme hogo fogo akci do divadla ve více lidech. Takže se koupily lístky a měli jsme jít. Dva dny před divadlem jsem jí přednesl  své požadavky na dress code. No neuspěl jsem. Modré rifle a bílá košile neuspěly. Takže oprášit oblek a uvázat uzel na kravatu. No jo. Moje dvě kravaty vypadaly po vytažení ze skříně (po několika letech tmy) poněkud mdle. Slíbil jsem jí, že s tím něco udělám. Cestou z práce jsem se zastavil ve dvou obchodech (na dveřích Postránecký v nadživotní velikosti). Nesl jsem notebook v ruce, takže si asi mysleli, že jsem nějaký milionář.

fotku jsem přebral z eshopu vasekravaty.cz

Zeptal jsem se na nějaké pánské kravaty vhodné do divadla. Tak mi ukázali asi deset kousků. Nejsem znalec, ale 8 cm šířka mi přišla poměrně dost. A to nemluvím o ceně, když na mě vybafli 499 Kč. Nesjme chudí, ale tohle bylo na mě moc. Obyčejná polyesterová jednobarevná vázanka nemůže stát tolik peněz. A vůbec mě nezajímá, že to je nějaká značka. To je stejně každému úplně jedno. V druhém obchodě to bylo dost podobné. Akorát to byl nějaká návrhář, takže kravata tam přišla bezmála na osm set. Děkuju a nashledanou.

Nakonec jsem to udělal tak jak nakupuju prakticky vše poslední rok dva. Nažhavil google a našel pár eshopů. Ten cenový rozdíl byl dost podstatný. To co v kamenné koupíte za pět stovek, na kravata eshop stojí 300 Kč nebo méně. Vesměs mají obchody podobný sortiment. Ono, co tam chcete také vymýšlet. Barvy jsou jen jedny. Rozdíl je pak v šířce. Fajn je, že eshopy nabízejí v podstatě jen moderní pánské kravaty o šířce 7 nebo 5 cm (to jsou tzv. slimky). Díval jsem se na kkravaty.cz, svet-kravat.cz, nejkravaty.cz a vasekravaty.cz. Všude mají pěkné vzory, nízké ceny a rychlé dodání. Nakonec jsem to koupil na posledním uvedeném. Líbil se mi výběr vázanky podle barvy. Najedete na barevný symbol šlajfky a vyberete a hodí vás to do kategorie vybrané barvy. Kravata přišla hned následující den, z čehož jsem byl v šoku. Kvalita provedení v podstatě stejná jak v obchodě. Nebudu zapírat. Koupil jsem si dvě. Jedna moderní kravata se šířkou 7 cm (vínově červená) a jedna slim kravata tmavě modré barvy. Tu jsem si pak i vzal do divadla a sedla mi k bílé košili a černému obleku perfektně. Opět se potvrdilo že nákupy na eshopu jsou tím nejlepším způsobem pořízení levnějších menších věcí. Rychlé doručení a nízké ceny. Díky za internet.

Včera, v úterý 22.3 byly provedeny dva „teroristické“ útoky v hlavním městě Evropské Unie v Bruselu. Zemřelo asi 35 lidí a desítky zraněných. Všichni zůstali jak opaření, politici vydali silná  prohlášení o zesílené bezpečnosti, neziskovky vyblily články o zvýšení xenofobních nálad ve společnosti. Umírnění muslimové odsoudili chování svých souvěrců z islámského státu a večer se všichni společně (umírnění i IS) ve svých domovech pomodlili ke společnému vzoru chování Mohamedovi. A zbrojařské firmy tleskají a přejí si jen více takových útoků aby mohly dobře a draze vyzbrojovat obě strany. Pro změkčilou Evropu se jedná o další varování že dobroserství se nevyplácí. A také o signál, že je čas se zamyslet nad zákázáním církve jako takové. Protože veškeré tohle zlo jde od Boha. A ten, nezlobte se na mě, do 21. století dávno nepatří. Křesťanský Bůh, pedofilní Aláh nebo otrokářský Budha, je to jedno. Všichni mají společné jedno. Nenasytnou bandu nejvyšších hodnostářů, kteří chtějí ovládat a zotročovat svět. Křesťanství naštěstí bylo na hlavu poraženo a nemá šanci dál prosazovat své fašistické středověké metody (navíc jeho vyznavači, aspoň v ČR, brzy vymřou). Otrokářský budhismus rozmetala Čína a jen pár blbů mu věnuje nějakou pozornost (ať už jdou s tím dalajlámou do prdele..) a Islám je třeba zlikvidovat, ten má ještě sílu. Protože se šíří z nenávisti, strachu, chudoby a nízké vzdělanosti.

Bruselské útoky jsou odrazem slabosti Evropy, dělat radikální rozhodnutí. Turek (potažmo muslim) to v Evropě zkoušel od 16. století. Celé vesnice a města byla zničena, lidé zabiti nebo odvlečeni do otroctví. Naštěstí se tehdejší vládnoucí třída (vesměs Rakousko-Uhersko) vypořádala a hnala jež až k Istanbulu. Nic dobré z toho nevzešlo. Tak nechápu, proč se všechno tohle opakuje. Měli jsme v historii dost problémů s náboženstvím (s křesťanstvím), Evropa se s ním vypořádala po svém, tak není důvod si ji zasírat nějakým novým náboženstvím, které je navíc silně fanatické a nemálo se podobá fašismu. A s tím máme už taky své zkušenosti. Mimochodem, umírněný fašismus je u nás povolen?

Tuhle jsem měl diskuzi s jedním kámošem IT specialistou (vývoj mobilních aplikací). Samozřejmě to bylo o technologiích, internetu a online životě. On zarytý programátor neustále obhajoval, že lidstvo je v současné době stále ve vývoji a dochází k jeho zdokonalování. Já bohužel s tímto postojem, že jsme ještě nedosáhli vrcholu vývoje nemohu souhlasit a hned uvedu několik důvodů.

Pro porovnání kvality života jsme srovnávali s životem po 90. roce a dnes. První věcí bylo jídlo.

Máme dostatek jídla

Že ho máme dnes dostatek a můžeme si dopřád jakékoli jídlo světa. To je všechno pravda, ale k čemu nám to je. Většina z nás stejně nakupuje blafy v supermarketu. A i to výběrové zboží nedosahuje kvality jaká byla např. před 80 lety. V párku bylo maso a salám byl z masa. Vajička byla od slepic a ne od chodících antibiotik a steroidů. A to nemluvme o mléku, máslu a sýrech. Dneska jsou sýry již tak uměle dochucované, že když pak jíte pravý sýr bez chemie, nejste schopni ho polknout. S takovou kvalitou potravin ať jdou někam. A argument, že máme banány a pomeranče? No dříve je také neměli a lidé byli zdravější a odolnější.

Žijeme zdravější a delší život

Také pravda. Ovšem co to sebou nese? Déle pracujeme a v podstatě naše generace bude umírat ihned na začátku důchodu. To mi nepřijde jako moc super. Nižší úmrtnost je také pravda. Ovšem fakt, že kdysi téměř v každé rodině nějaké to dítě zemřelo mělo svůj význam. Lidé si více vážili života. Nezachraňoval se každý život za každou cenu jako je to dnes. Z evolučně biologického hlediska je to úplně špatně a lidstvo to časem zahubí a zničí. Zdravější život je co? Že do sebe rvem imrvére chemii v jídle, polovina populace má alergie a druhá polovina deprese? Tomu se musí zasmát. Zdravější život žijeme, ale ne podle představ našich, ale podle představ farmaceutických firem. Dávno jsou doby, kdy platilo, čistota půl zdraví, špína celá. A to, že si vozíe prdel pořád v autě, půl kilometru jedeme tramvají. Na to mi nic zdravého nepřipadá. Děcka se válí celé dny doma u počítače a tabletu.

Internet a počítače nám pomáhají

To je obvyklý argument, jak moc nám moderní technologie usnadňují život. No, neřekl bych že je díky počítačům méně kancelářských krys a úředníků. Počítače totiž žádnou úsporu práce nepřinášejí. Internet to samé. Rychlý přenost informací z nás dělá jen pasivní přijímače, které nejsou schopny udržet myšlenku, protože se na ně valí dalších pět informací (o jejichž pravdě lze obvykle hodně spekulovat). Lidé si to neuvědomují, ale pomalu krníme a přes rozvoj technologií toho umíme stále méně a méně. A protože vám zacpou hubu žrádlem z druhé strany světa, pustí vás v zimě do alp a v létě do chorvatska, ani vám to nevadí a hrajete tu hru s nimi. To že nejte schopni dodržet čas, domluvu už dnes nikoho nezajímá.

Proto si myslím že většina IT práce jsou jen virtuální blbosti, které ve skutečnosti přinášejí jen ulehčování vlastnímu mozku, připadně svalům a povede k postupnému zániku lidí. To jsem také kámošovi řekl, a hrozně se urazil. No abychom se z těch mobilů a tabletů neposrali.

Nevím jestli je to jen pocit, ale mám dojem, že v poslední době nikomu nerozumím. Jakobychom všichni mluvili jinou řečí, přitom používáme češtinu. Samozřejmě to popisuju trochu nadneseně, ve skutečnosti mám na mysli, že téměř všichni lidi okolo mě mluví jen o sobě. A nemusí jít pouze o mluvené slovo.

Schválně si otevřete nějaký váš komunikátor. Třeba facebook, viber, skype či cokoli používate. Podívejte se na poslední rozhovor s někým. Pečlivě si přečtěte pár desítek vět. Jaký máte pocit? U mě jsou rozhovory o koze a o voze. Pokud se snažím s někým o něčem mluvit (o tématu, které je pro mě zajímavé a v danou dobu důležité), tak většina lidí z mého okolí se nevědomky snaží otočit téma hovoru na to, o čem chtějí mluvit oni. Tzn. že když o něčeme mluvite, na nic se vás druhá osoba neptá a její obvyklá reakce je „to já, když jsem.. “ a okamžitě stočí rozhovor na ní. Já už jsem rezignoval před lety někomu tlačit mé myšlenky. Je to marné. Lidi na ostatní serou. Schválně až budete ve skupině přátel-známých, přestaňte se tlačit o slovo a zaposlouchejte se. Každý bude mluvit o tom svém. Je to skutečně jako kdybychom všichni mluvili jinou řečí.

Proč o tom píšu? Nemyslím, že by to bylo horší jen poslední roky. Lidské ego bylo stejné vždycky. Ale mám pocit, jako by někteří z mých nejbližších přátel už nezajímalo nic jiného než oni. Když se nevidíte dva měsíce, a oni hned spustí o jejich životě aniž by se zeptali na vás. To už je trochu moc i na mě. U cizích lidí je mi to u prdele. Ale u mých kamarádů mě to mrzí.

Media nás poslední měsíce tvrdě masírují uprchlíky. Na každém hlavním zpravodajském webu je to vždy hlavní zpráva, která má několik pokračovaní v průběhu celého dne. A ve stejném duchu už v tomhle informačním marasmu žijeme od jara. Pokaždé když otevřu lednici, mám strach aby na mě nevykoukl uprchlík.

Je to hrůza, ale pokaždé když se s někým bavím, tak debata přijde dřív nebo později na dotaz, co si o tom myslím. Sice odpovídám, že je mi to celkem v prdeli a že každý by se měl starat především o sebe, ale názor na to nějaký mám. Dneska se o něj pokusím podělit. Tak předně, je mi u zadele nějaké správné a nesprávné dělení na uprchlík, utečenec, imigrant, nelegál apod. Nemám čas ani chuť si zapamatovat, kdo je kdo. Pro mě je to jednolitá skupina lidí, kteří jdou za lepším životem. Ať už z důvodu války, náboženské nesnášenlivosti, nesvobody nebo proto, že jejich země zkrátka stojí ekonomicky za hovno a oni taky chtějí mít vlastní velký dům, auto, bazén a v létě dovolenou u moře. Všechny uvedené skupiny mají ve finále stejnou motivaci, dostat se do lepší země. Tady je ovšem první zádrhel. Jako lepší zemi považují tu ekonomický nejvyspělejší. Tedy Anglie, Neměcko, Francie, možná Skandinávské země. Vesměs všichni chtějí výhradně do těchto zemí. Z toho je jasné, že i ti, kteří původně utíkali před válkou se nakonec stávají ekonomičtí imigranti, protože chtějí „za lepším“. Takže rozdělování do skupin dle motivace imigrace je pravděpodobně nesmysl, protože ve finále jdou všichni za lepšími prachy. Nakonec na tom není nic divného. Když jsem šel na pár let do zahraničí, taky jsem se nehnal na ukrajinu ale na západ za lepšími penězi. Toliko asi ke druhům uprchlíků. Všichni jsou ekonomičtí.

Pokud by šlo jen o ekonomickou motivaci, budiž. Takových ukrajinců, vietnamců tady máme mraky. Co mi však vadí, tak je tahání sem islámu a jeho zvyků a tradic (které mnohdy ani nejsou v Koránu). Obecně (asi jako většina občanů ČR) jsem proti církvi jako instituci. Každý v něco vyššího věří, ale není nutné se kvůli tomu křižovat, blekotat modlitby a chodit do kostela. Církve nepřináší lidem nic dobrého. Možná těm, co jsou v absolutních sračkách a myslí si, že jim třikrát  denně otčenáš pomůže. A teď si vemte, že se tu bude roztahovat nová církev, která je v původních zemích brána jako absolutní pravda. Kde nejvyšší představený znásilňoval, loupil a dobýval území, a jeho věřící jej milují a cokoli napsal do Románu, tak se stává pravdou. To je podstatný rozdíl od křesťanů. Ti se distancovali od násilností páchaných křesťanskými představenými v minulosti. Ale muslimové se svého proroka nikdy nevzdají a budou jej vždy brát jako svůj idol a představitele těch nejlepších hodnot. Tyhle skutečnosti mi nejvíce vadí na „obyvatelích“ Evropy. Turka (muslima) už jsme za císaře pána několikrát hnali svínským krokem a jediné dobré co z toho vzešlo jsou Štramberské uši. A to nemluvím o mega uprchlickém byznysu.. (převaděči, neziskovky, noví úředníci..).

V těchto letních vedrech člověk nemá chuť skoro na nic. Jen na pivo. A když jsme byli posledně „na jedno“ tak po pár kouscích nám to vlezlo příšerně do hlavy. To si pak pustíte hubu na špacír a jste ochotni diskutovat v podstatě o všem. A my, parta několika chlapů jsme toho podvečera řešili vibrátory.

Celá rozprava začala tím, že jsme probírali nevěru ženských. Jeden z nás se přiznal, že mu jeho přítelkyně nevěrná byla, ale že si to vyříkali a v podstatě ji odpustil (jestli se ncěo takové dá vůbec odpustit). Myslím, že podvedených tam bylo více (znám ty jejich ženušky..), ale buď o tom neví, nebo ještě nebyli dostatečně opilí aby se s tím pochlubili. Samozřejmě o nevěře chlapů, která tam byla také zmíněna psát nebudu 🙂 Pak začala rozprava, co ženám nabídnout jako alternativu k nevěře. No, málokdo zmínil že je vhodné ženě nabídnou lásku, čas a pochopení. V tom chlastu tam lítaly slova jako kázeň, peníze a pak někdo zařval vibrátor. Toho jsme se chytli, protože takové zajímavé téma si nenecháme utéct. Začali jsme s tím, kdo ví, že jeho žena má doma robertek. No asi tak polovina ženských jej mám doma (zbytek chlapů se tvářil že neví, ale myslím že taková věc se uplně tak neutají). Shodli jsme se na tom, že pokud má žena vibrátor na klitoris, tak je to v pořádku. Ať si taky někdy užije sama, však my si občas svou chvilku u počítače taky odbydem. Chlapi hned začali vykládat jaké velikosti nebo barvy mají doma. A musím řícit, že fialová je asi hodně oblíbená barva. Někteří nevěděli, že když to je robertek bez motorku, tak to není vibrátor, ale dildo neboli umělý penis. No, a pak tam jeden vytáhl, že ho používají i při společných hrátkách aby svou ženu pořádně rozehřál, nebo když už nemůže.. tak ji uplně dodělal (řečeno doslova tak jak nám to onen mladík prezentoval). To už byla ovšem pořádná opilecká vřava a chuděry číšnice, které nás musely poslouchat asi měly dost. Možná že byly dost nadržené. Pak tam jeden začal s tím, že používají robertek oba. Tedy že jeho holka jej použivá na chlapa. Tak to samozřejmě sklidilo zvědavost a hned se všichni ptali (nebo spíš řvali) jaké to je. Prý moc fajn. Vytáhl ještě, že narazil na stránky www.vibratorydildo.cz kde o tom dost podrobně píšou a recenzují i vhodné nástroje pro pro akci. Sice to odkazuje na nějaký eshop růžový slon, ale původní texty toho webu jsou super. Kompletní průvodce pro vibrátory a dildo. Samozřejmě nám to nedalo a jeden ty stránky vyhledal v mobilu. Začali jsme číst obsah na hlas. Popravdě, většina z nás z toho musela být hodně nadržená. V podstatě tam byly popsané všechny možné typy vibrátorů a dilda. Různé klasické, masážní, anální nebo venušiny kuličky. Konečně jsem se také dozvěděl, jak se používá lubrikační gel.

Celá pivní diskuze byla hodně přínosná a na závěr se většina z nás shodla, že by se měla erotická pomůcka používat rozhodně v páru. Zvláště pro ty, kteří jsou spolu už nekonečně dlouho. Sexuální praktiky by se rozhodně rozšířily a zvýšila by se častost pohlavního styku. Tak tedy zvažuju, co na to řekne doma moje drahá manželka. Jestli jí teda už jeden kousek neleží ve skříni.

Je to pár dní co jsme koupili nový byt a snad se již brzy budeme stěhovat. Z přehřátého paneláku do třípatrového starého cihláče, uplně nahoru. Byt je ve skvělém stavu, nicméně pár úprav dělat budeme. Kromě změny místa pár vypínačů, a přesunutí odpadů pro pračky to bude hlavně renovace podlah. A také se jí obáváme.

Podlaha je jedním z hlavních prvků v bytě ovlivňující celkovou útulnost bytu. Celý byt je v podstatě ok, kdybychom už neměli ani korunu, klidně bychom se do něj mohli nastěhovat tak, jak je. Ale že nějakou tu korunu máme, tak do vybraných oprav investujeme. Podlahy jsou z toho nejdůležitější. V celém bytě je natažený koberec (který sám o sobě není až tak horzný). Po jejich částečném odkrytí (v rámci prohlídek, teď po koupi jsme se do toho ještě nepustili) jsme v obou pokojích pod ním objevili líno. Dost hrozné líno abych řekl pravdu (takové té oranžovo hnědé s fleky – jaké jsme mívali ve školce). Nedalo mi to, a po odstranění linoleových lišt v rohu a silném zatáhnutí za roh lina jsem obejvil parkety. To je samozřejmě dobrá zpráva, protože parkety jsou dřevo, nejlepší možná krytina podlahy. Přestožee okraje jsou značně stlipané lepidlem, zřejmě si původní majitel chtěl být jist, že mu dva metry široký pruh lina nebude klouzat. Takže to snad půjde vybrousit. Střed místnosti se zdá být nepolepený. Stav parket vypadá dobře, rozhodně lépe, než parkety v současném bytě, které jsme museli překrýt kobercem (měl jsem tam podlaháře, který zhodnotil, že jsou neopravitelné. Takže tyto snad půjde opravit a budeme mít hezkou podlahu v pokojích.

Obývák a pokoj v zásadě dopadly dobře. Zajímavější to ovšem bylo v kuchyni (v chodbě jsou plouvoucí podlahy a v koupelně lino, tam je to jasné, budou tam kachličky). koberec držel jako čert a okraje byly místy jakoby zacementované do zdi. Kousek koberce se nám podařilo odkrýt a doteď nevím, co pod ním vlastně leží. Je to jak nějaká cementová deska z dřevotřísky či tak něco. Samozřejmě je rozpraskaná, takže vám při každém kroku vrže podlaha. A už teď mám hrůzu co bude pod dní. Pokud chcete totiž pokládat nějakou dřevěnou podlahu či náhražku potřebujete úplně rovný povrch. A to pod deskama určitě nebude. A vyrovnávat podlahy bude stát docela balík. Existují mareiály kterými se podlaha vylívá, doslova se dělá nová vrstva. Takže půjdeme touto cestou. Co se pokryvu týče, nejspíše zvolíme plovoucí podlahy. Původně jsme chtěli podlahu čistě z dřevěných fošen. Samozřejmě po zjištění ceny jsme od toho dali ruce pryč a dívali se na třívrstvé dřevěné podlahy. Ty jsou sice levnější, ale metr čtvereční stále vychází přes tisíc korun. Zbyly tak klasické plovoucí podlahy. Dneska se již vyrábějí kvalitní a odolné plovoučky za ceny 200 – 400 korun za metr. Samozřejmě pod ně musíme dát tu zelenou izolaci kvůli hluku (v současném bytě bydlí nad námi člověk, který ji asi nemá a když přijde v noci a dupe v bytě po bytech, dělá to neskutečný hluk). Ještě  nás napadly vinylové podlahy, které vychází o dvě tři stovky více. Nicméně chůze po nich nejde slyšet působí tepleji než plovoučky. Určitě si obejdeme i to.

Dneska bych věnoval několik řádků tématu, o kterém se lidé baví, když už není o čem jiném. Nebo s kterým mohou začít diskuzi, ale také kolem něj vést dlouhé minuty debaty s nejbližšími přáteli. Řeč je samozřejmě o počasí. Nejdříve shrnu trochu zimu, pak se zaměřím na jaro a nakonec těch několik letních dnů co zatím bylo.

Protože mám kdysi v pravěku za sebou nějaký ten semestr klimatologie (kam počasí spadá) a hydrologie, myslím, že k tématu mohu říci více, než jen pár hospodských řečí. Letošní zima je z mého pohledu (statistik ČHMU) mírně podprůměrná. Tzn., že mrazy nebyly nijak silná a sníh přišel přišel pozdě a v malém množství. Nicméně řada lidí tvrdí, že byla strašně mírná. Což statistiky popírají. Jak nám bylo povězeno kdysi na přednášce, je paměť lidí na počasí (respektive obecně) zaměřena jen na ty krásné vzpomínky. Tedy lépe si rozhodně pamatujeme sáňkování a bruslení na rybníku než bláto a oblevy. Z toho vyplývá, že se nám zdá „když jsme byli malí, tak to byl sníh každý rok“. Nebyl! Bylo to stejné jako teď. Jeden rok sněhu metr, druhý rok bláto, pak zase bez sněhu ale silné mrazy, a tak pořád dokola. Nicméně je fakt, že zima byla letos podprůměrná což znatelně pociťuji teď, když chodíme ven se psama a chytají jedno klíště za druhým. Masakr (naštěstí existují prášky, díky kterým pes klíště odpuzuje a opravdu fungují).

Jaro naopak bylo studenější než obvykle a proto vše bylo opožděnější. Teploty byly v průměru o jednotky stupňů nižšší než dlouhodobý průměr. Přestože sníh opadl velice rychle, několik chumelenic vystřídalo neobvykle teplé dny a zapříčinilo umrzání některých druhů rostlin (možná jste si na zahrádce všimli). Zpoždění vyšších teplot nejvíce dopadá na zemědělce, kdy hrozí opoždění sklizně (respektive pomrznutí sadby). A také na včelaře.Nástup listů na stromech a keřích a samozřejmě růst květů byl zpožděn až o 3 týdny. Včely, které jsou po zimě doslova hladové po nektaru jsou nervózní a více hynou. Klasické jarní počasí se stabilní teplotou nebylo, většinou byla zima, neob naopak tropické vedra. Přechod do léta pak nelze téměř rozpoznat.

Je polovina července a léto má být v plném proudu se stabilními vysokými teplotami. Nicméně zatím je to houpačka. Před týdnem skončil týden tropických veder, kdy přes přesáhly teploty 32 C ve stínu a v noci padly na 25, v podstatě ze dne na den to vystřídaly dny s teplotami 15 přes den a 10 v noci, s dešťovými přeháňkami. Zvláští počasí, které nepřeje moc dovoleným. Ta nám začla se začátkem vlny veder, kdy jsme celý den byli uvězněni doma (naštěstí mimo panelák) a jen večer vyjeli na pár hodin na výlet. Hned na to se teploty otočily, a opět nás doma věznil déšť a ještě jsme málem od zimy topili. Výsledek je tedy takový, že roční období jsou opožděná a značně rozkolísaná, nicméně nic, co by se v minulosti již nestalo. Schovejte si tedy do batůžku deštník i plavky a směle vyražte na prázdninové výlety.

Holky mají vždycky problém se svou krásou i vlasy. Můžou vypadat sebelépe a stejně jim vždy něco vadí. Stejně je na tom má přítelkyně. Ta si pořád stěžuje že ji řídnou a vypadávají vlasy. Pořád studuje nějaké info na netu a zkouší všechno možné.

Mě nepřijde, že by měla vlasů mámo nebo jí řidly, ale znáte to. Zkrátka jí to nevymluvíte. Proto jsem si jednou sedl k netu s ní a pozoroval, co tak holky hledají. Dost často je něco jako vlasová kosmetika, kdy vám vyjede asi tak milion stránek. Samé šampóny proti lupům, šampóny pro suché vlasy, pro mastné vlasy, no všechno. Zkoušeli jsme teda hledat vypadávání vlasů a o tom je také spousta článků. Nakonec jsme se přes info web www.donnahair.eu dostali na nějaké informace o přípravku z velkým množstvím nějak zázračně namixovaných prvků, aminokyselin a nevím ještě čeho. Slibuje snížit padání vlasů, podpořit růst nových a zesílit vlas i zvyšit výživu kořínků. Toho se chytla a celou stránku přečetla a proklikla se do eshopu pilulka, kde přípravek objednaval. Rovnou balení 90 tablet donna hair forte na 90 dní a dárek zdarma (jakési cetky – přívěšek Swarovski). Stálo to sice kolem šesti stovek, ale budiž. Třeba pomůže.

Donna hair forte (zesílená verze) je přípravek složen z aminokyselin, vitamínů, minerálů a výtažku z rostlin (napřiklad kopřiva). Trochu se vyznám ve složení stravy, takže po nastudování příbalového letáku jsem zhodnotil, že jedna kapsle je docela hutně nabitá látkami. Kromě aminokyselin methioninu a tyrosinu (podporují růst a zdravou barvu vlasů) je zde třeba zinek (regulace mastnoty, zamezí vysušení), vitamíny A a B (vyživují vlas i kořínky). Jak tedy dopadla konzumace donnahair, každý den, jedna kapsle?

První měsíc žena nadávala, že to nefunguje, ale tak přes řadu recenzí, že to funguje ihned jsme na uvedeném webu donnahair.eu četli, že mají být lidé trpěliví. Druhý měsíc se jí zdálo, že při mytí vlasů vypadávají méně a také, že se jí vlasy méně lámou (má je dlouhé a hodně je v pohybu, což namáhá a poškozuje vlasy nejvíce). No dobrala celé balení donna hair 90 tablet a něco málo poznat bylo. Až po té jsme si všimli, že ji začínají podrůstat další nové vlasy. Ale to bylo opravdu až po těch třech měsících. Zřejmě by to chtělo ještě jedno balení aspoň na měsíc. Nicméně bych šetřil slovy o donnahair podvod. Zřejmě ty ženy, kterým to nepomohlo, mají nějaký zdravotní problém, nebo si koupily malé balení a kdo ví zda jej vůbec dobraly. Mé ženě to zdá se pomohlo, ale chce to čas, nenadávat a dodržovat i další pravidla péče o vlasy.

Nechci tady vyřvávat jestli přijmout předepsané kvóty nebo ne, to nezaléží na mně, ať už si o tom myslím cokoli. Akorát bychom se na to měli pragmaticky. V číslech. Tak jak jsem to viděl na nějakém videu na youtube, příklad s kuličkama. Na Zemi je necelá miliarda lidi. Z toho podle OSN žijou asi 4,5 miliardy na hranici chudoby.

Z toho víc jak miliarda v Africe. A teď ukazoval čísla, kolika uprchlíkům pomůžeme. Přelíval ty boxy s kuličama a názorně ukázal, co to a Afrikou udělá když EU pomůže 100 000 utečenců. Vůbec nic. Každý rok tam stejně přibyde dalších 20 milionů narozených do chudoby (to je už po odečtení mrtvých). Takže výsledek není žádný. Pomůžeme pár tisícům, respektive si zhoršíme vlastní životní podmínky a další desítky milionů přibudou. To je cesta do pekla pro celou planetu. Jediný a zásadní problém zkrátka je, rychle rostoucí množství lidí. A rozhodně to nejsou Evropani a Amíci. A sluníčkáři? Těm nejde o nic jiného, než aby se dál vyhazovaly miliony euro za pomoc s muším efektem.

Když je člověku po třicítce a navíc má sedavé zaměstnání, začíná si všímat rychlých rozdílů, týkající se přemísťování hmoty na těle. A myslím tím to špatné přemísťování. Nejhorší na tom je, že vás mate vaše tělesná hmotost, která se nijak výrazně nezvýší. Proto jsem se problémem váhy začal více zabývat, ovšem na rozdíl od tlouštíků, já nechci hubnout, ale chci nepřibírat.

Do dvaceti let jsem minimálně čtyřikrát týdně trénoval (atletika), takže nebyl žádný problém. Na vysoké škole jsem sice již neměl pravidelný atletický trénink, ale nahradil jsem to jinými sporty. Přibližně třikrát týdně. Vzhledem k tomu, že se mi až v průběhu vysoké školy „zhrubla, narostla“ postava, nějaké kilo navíc jsem neřešil. Pořád jsem měl hezky vyrysované svaly na bříše i prsou. Po vysoké začalo první výrazné sedavé zaměstnání a navíc jsem omezil sport. V průběhu několika měsíců vidíte přeměnu těla. Ne, že by se zvýšila tělesná váha. Ale změnily se proporce těla. Prsní svalstvo bylo povislejší, méně vyrysované boky a záda. To jsem sledoval na sobě hned jen tak ze zrcadla. Váha se pohla asi jen o 3% nahoru a vzhledem k tomu, že to nebylo růstem svalů, tak všechno to byl tuk. Je tedy zřejmé, že problém nebyl ve stravování, ale čistě v pohybu. Poté jsem byl rok v zahraničí, kde jsem pracoval venku, v nízkých teplotách a šest a více hodin denně v pohybu (a v několika desítkách sněhu). Opět jsem shodil tuk, a poprvé v životě jsem měl skutečně vyrysované břicho. Paráda. Přitom mé ztravovací návyky byly poměrně dost špatné. Jídlo až po sedmé večer, ale zato k prasknutí, sladkosti večer, přes den málo. Zase zde hrál hlavní roli pravidelný pohyb. Po návratu z ciziny jsem opět usedl za počítač a po čtyřech měsících začal sledovat rozdíly. Sportu a pravidelnému pohybu jsem opět moc nedal. Po čtyřech měsících sledování jak se měním, tentokrát nejen přemísťováním ale už i nabíráním hmoty, jsem se rozhodl něco dělat.

S přítelkyní jsme trochu rozebrali jídelníček. Můj kamarád je slavný Břicháč Tom (viz. jeho fb page) a také mi několika radami pomohl. Takže co jsme udělali. Zrušil jsem na snídaní chleba. Spíš si dám jogurt, vločky, nebo ovoce. Oběd si zpravidla vařím sám, tam se nic moc nemění. Odpoledne si dám kousek ovoce nebo sladkost (ale tu už nejím každý den, ale snažím se jen parkrát do týdne). Večeři míváme spolu s ženou pravidelně kolem půl sedmé. Večer si nemohu odpustit chleba, tak jsem aspoň zmírnil ze tří krajíců na dva. Obvykle s nějakou pomazánkou co stvoříme. A k tomu hodně zeleniny, nidky už ovoce večer. Je tam hodně cukru, který nestačíte spálit a pěkně se vám uloží na tuk. Večer občas zhřešíme a dáme si tyčinky, napůl tatranku apod., ale snažíme se omezit tyto chutě. Druhá část byl návrat ke sportu. Jednou až dvakrát týdně mám mám kolektivní sport. Dvakrát týdně jdu hned ráno běhat a jednou za týden se snažíme jít hrát bedminton. Víkend je pak zpravidla aktivnější. Přes tento výčet aktivit jsem nakonec ale rád, když mám sport třikrát za týden (dnes je středa a ještě jsem neměl nic..). Nicméně výsledky se pomalu dostavují. Pozoruji to na mírném úbytku tuku v pase. Takže hurá pokračovat.

Dneska jsem po dlouhé době lozil opět s mojí drahou polovičkou po obchodech. Prošli jsem samozřejmě značkové drahé potvory jako Raplh Lauren, Pietro Filipi i bohužel pro mě Blažka. Že prý bych si měl pořídit nějaký nový obleček a pokud možno i košili. No říkám si Ok, proč ne, na druhou stranu košili jsem si nekoupil už pěkně dlouho, takže můj šatník bude asi sto let za opicemi.

Tak jsem vlezl do Blažka a koukal na ty skvosty. No předem upozorňuji, že slovíčko skvosty jsou v tomto případě myšleny dost ironicky, protože poprvé jsem padnou když jsem koukl na cenouvku, a po druhé jsme padl když jsem koukal na design. Pravda blažek je značka, takže košile za 1199 korun ještě není takvá tragédie, nicméně fakt, že její provedení bylo stejné jako můj 5 let starý šatník, byl argument, který zapůsobil ( a to jsem hleděl) na mojí drahou polovičku a tak jsem šli o dům dále. Vzali jsme útok Pietro Filipiho – sorry ale cena ještě vyšší a přišlo mi to jako kus hadru za pár šupů – takže ne. Minuli jsme i Hilfigerra ale ani tam se nějak moje představa neshodovala s nabídkou. Mám dojem že košile, které tyto firmy nabízí prostě zaspaly dobu. Když vidím občas týpka s košilí hned mě to zaujme, není to tím týpkem ale tím, co má na sobě. Moderní provedení, netypické mírně extravaghantní. Něco takového jsem našel v prodejně Prostějov – ale nebyl to klasický Prostějov, ale asi nějaká jejich dceřiná společnost, nebo jiná divize moderního oblečení. Udělal jsem Vám fotku 🙂 

Našel jsem tam přesně to co jsem chtěl – žel ta cena mě úplně nenadchla. Tím bych se ale pomaličku dostával k jádru mého dnešního příspěvku – představa o tom, jak by měla dnešní moderní košile vypadat. Zaprvé, co se materiálu týká, diskutoval jsem s více prodejci a v podstatě mi všichni řekli to samé. Model ze 100% bavlny je fajn vždycky a nikdy neurazí. Je to přírodní materiál, prodyšný tím pádem ale také nejdrahší. Nevýhodu je že se podstatně více mačká než košile z jiného matroše. Vždy mi bylo řečeno asi toto – pokud netrpím nějakou nadlidskou produkcí potu, mohu si s klidem vybírat model, který má 20,30% příměsi polyestérového vlákna. Díky tomu se košile jednak velice snadno žehlí ( na to slyšela moje polovina, páč já si opravdu sám nežehlím) a zároveň se zachovává prodyšnost materiálu a tak je košile Ok i teplejších dnech. Cenový ropzdíl je asi 20% ( 100% bavlny 1099kč, kombinační byla kolem 849-949 korunami) ale myslím, že cenu taky určovala sezónnost kolekce a novost.

Takže resumé: materiál bych chtěl tak 70:30 nebo 80:20 balna polyester. Co se provedení týká, tak takové to různé řazení knoflíčků považuji za samozřjejmost – je to maličkost, ale na celkém dojdu to působí jako nebe a dudy. Viděl jsem dokonce i hranaté knoflíčky a to teprve byla bomba. Lehké prošití rukávu či límečku pro trošku decentní extravaganci je pro mě osobně velice žádoucí, a barevnější vnitřní léga, která je při neformálním nošení košile vidět je pro mě nutností. Dvojítý límeček je pěkný, ale já osobně jej nevyžaduji – osobně pro formální použítí preferuji jednoduché zapínání košile – je to kvůli tomu, že kravaty se lépe a pohodlně nosí. Na volnočasovou či neformální příležitost bych ale volil dvojité zapínání. Suma sumárum, tohle je fotka na košile dle mého gusta.

Jak jsme psali v několika minulých článcích, stěhovali jsme se do nového bytu (vlastně jen o jeden pokoj navíc). Jedna z diskuzí se ženou se vedla i o televizi, zda pořídit či ne. V nadpisu jsem schválně použil slovo „televize“, protože mít doma víc než jednu už je standard. Zamysleli jsme se tedy, proč televizi nemáme.

Když jsem v patnácti odcházel na internát (střední byla docela daleko a nedalo se denně dojíždět), přišel jsem o možnost sledovat své oblíbené pořady. I když jsem i do té doby byl spíše slabý divák, protože v dobách analogových antén jsme neměli příliš dobrý signál. Navíc na vesnici nebyl jaksi čas televizi sledovat (kromě práce venku, bylo třeba provádět i nějaké ty lumpárny, bít se na hřišti nebo chodit do lesa). Na intru byla televize jen ve studovně a dostupná pouze do sedmi hodin. Vzhledem k mým každodenním tréninkům jsem chodil pozdě, takže přes týden jsem se nedíval vůbec (za čtyři na střední jsem na intru, později na privátě, sledoval televizi tak desetkrát). O víkendech doma jsem musel splnit jiné povinnosti mladého muže, takže také nic extra. Pamatuju si, že v neděli jsem akorát pravidelně sledoval Colombo, večer Kobru 11 a Tele tele. Na tyhle jediné pořady z dětství si pamatuji.

Zdroj: johkyle.wordpress.com

Na vysoké jsem zase bydlel po privátech, kde televize nebyla. Ale asi jsem po večerech měl spousty jiné zábavy, protože jsem neměl ani počítač. Psal se rok 2004, kdy pro mě znamenal internet úplné plenky, sotva jsem uměl ovládat email a občas zabrousil do nějaké chat forum skupiny. V průběhu vysoké jsem samozřejmě nabyl laptopu a objevil kouzlo serialyonline a podobné stránky. Klasika jako uloz.to a torrenty. Tak jsem se začal více dívat na seriály a filmy z netu. Během pěti let vysoké si na toto zvyknete a když jsem po výšce šel pracovat a pronajal si opět pokoj, ani mě nenapadlo si kupovat televizi. Pokračoval jsem stále stejně, vše online. Po čtyřech letech práce (a ročním pobytu pryč) jsem si koupil vlastní byt a opět jsem ani na chvilku neuvažoval, že bych si televizi pořídil. Už jsem přišel o potřebu sledovat každý den Vořecha nebo Borhyjkou a poslouchat jejich hysterii. Samozřejmě při návštěvě rodičů jsem si telku s chutí pustil, ale zajímaly mě hlavně reklamy 🙂

Teď po stěhování do nového mě přítelkyně překvapila oznámením, že si musíme koupit televizi (i když předtím jsme žili rok u mě, bez ní a v pohodě). Takže jsem se šel podívat po obchodech a z hrůzou zjistil, že dnešní televize už nejsou ty baňaté krabice. Moderní technologie jako notas, tablet, mobil mám vcelku přehled, ale jaksi jsem zapomněl, kam se vyvíjí trh s televizory, resp. LCD-TV. Když jsem viděl ty velkorozměrné ploché zařízení, kde kromě televize spustím i internet a počítač, změnil jsem názor a jednu si koupíme. Vzhledem k velikosti pokoje to nebude nic extra velkého. Cca něco kolem 26 až 30 palců uhlopříčka. Na sledování seriálů z netu to stačit bude.

Vcelku se zajímám o ekonomické dění v západní světě (naproti tomu vím kulové o Asijské části) a v poslední době se hodně píše o rekordním růstu hodnoty majetku lidí a současně o stále větším a větším rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Myslím si, že celá tahle hysterie ohledně růstu ekonomiky je blbost

Nejsem příliš seznámem s fungováním dluhopisů ani tištěním peněz, ale umím jedno. Z jakéholi cenové grafu poznám, jestli je něco špatně. A když se podívám na graf akciové indexu SP 500, mám pocit že se toho špatně děje hodně. Po vrcholu v roce 2007 (hodnota indexu cca 1520 bodů) nastal prudký pokles a prudký nárust, který dnešním čítá celkem o více jak 25% (oproti vrcholu v 2007) a to na hodnotu 2100 bodů. Zajimavé, že close včerejší ceny zavřel právě na této kulaté hodnotě. Obchodníci neví jestli mají fičet dál. Nárust 25% za 7 let je poměrně malý, průměrně nějaké 3,5 % ročně. Tzn, že jen mírně překonává inflaci. Takže kecy v kleci, že firmám se daří skvěle a výnosy rostou. Růst firem je minimální pokud od tohoto ročního zisku odečteme inflaci. Takže veškerý růst akciových trhů má za následek inflace. Ještě hůře to vychází, pokud vememe vrchol grafu z roku 2000 (hodnota taktéž 1500 bodů) jenže teť to je 25% růst za 15 let, což dělá průměr 1,66% ročně. A to znamená co? Že růst trhu je nižší než míra inflace. Naštěstí ne vždy ceny akcií odráží sktečnou hodnotu firmy. Bohužel mám pocit, že nyní je to stále častější a odchylky ceny účetní a tržní mají dalekovýc vyšší odchylky.

Takže ať si všechny ihned a idnes a další zpravodajské servery strčí do zadnice hysterické zprávy o růstu akciového trhu. Všechno je to jen lobby finančních skupin, které doufají, že jim lidé nastrkají peníze do jejich úžasných podílových fondů. To jim bez rizika zajistí stabilní královský příjem z poplatků. Podílové fondy jsou jeden z mála byznysů, kde majitel nenense žádné riziko. Vše se vždy svede na trh.
Na druhou stranu doufám, že četné zprávy o skvělé ekonomické situaci přiměje lidi opět nalít prachy do akcií, aby mohla být další „krize“, a tihle lidi se mohli ostříhat o peníze. Protože jedině z toho důvodu se vůbec nějaké významné poklesy trhu dějí. Já samozřejmě budu u toho. Stejně jako jsem byl u výrazného poklesu ropy. Ale o téhle naplánované pohádce, kde se pěkná partička lidí napakuje, zase příště.

Když kolega minule zmiňoval o stěhování a co si sebou nebrat, tak nakonec musím říct, že jsme se s ženou přestěhovali a bylo to lepší než vyhořet. Vyházeli jsme staré oblečení, rozdali (nebo rozbili) docela dost skla. S knížkami se rozloučit nedokážu, ale přeci jen jsem zhruba třetinu  (tj. kolem 100 kusů) knih odnesl do knihovny. Některé dali do regálu k půjčení a zbytek šel na rozebrání zdarma. Zamáčkl jsem slzu a odešel stěhovat.

Byt byl poměrně pěkný, na totální rekonstrukci to zatím není. Koupili jsme si akorát novou linku do kuchyně a pár nutných spotřebičů. Na podlahy jsme zatím dali levnější plouvoucí podlahu místo původně zvažované podlahy dřevěné. Rozhodla čtyřnásobně vyšší cena a také argument, že v bytě nebudeme asi celý život a další kupec by drahé dřevo ani neocenil. Největší dilema teda bylo co uděláme se stěnami. V podstatě máte dvě možnosti. Buď klasicky vymalujete, nebo použijete tapety na zeď. Spoustu lidí (hlavně starších) se směje při zmínce tapety na stěnu. Dobře si pamatují doby zasviněného pokoje od lepidla, smrad a roztrahný papír všude kolem. Ano, takto to skutečně bývalo. Jak to je dnes?

Při brouzdání na netu jsme zjistili, že jednak jsou tapety na západě opět IN a že lepení je dnes již podstatně jednodušší záležitost. Tak jednoduchá, že tapetování zvládnete sami (ano, i v jednom člověku to lze). Proto jsme se rozhodli pro kompromis a část bytu (hlavně boční stěny) jsme vymalovali a na hlavní stěny jsme použili tapety do bytu s několika vzory v odstínech malby. Nejdříve jsme zjistili, že nejlepší jsou vliesové a vinylové tapety na zeď. Dále je důležitý výběr vhodného vzoru a barvy. Existuje několik různých eshopů, ceny i produkty jsou víceméně stejné, takže jsme hledali shop, kde je snadné vyhledávání. Nakonec jsme našli na www.vasetapety.cz , výhodou zde je dosti propracovaný a zároveň uplně jednoduchý filtr. Zadáte materiál (víceméně hledejte pouze vlies). Dále barvu – jsou zde jen základní barvy, odstíny vám to nabídne u konkrétní barvy. Nemusíte tedy zadávat extra světle modrá a tmavě modra, ale všechny jsou jednotně pod parametrem „modrá“. Jako poslední zadáte vzor. Samozřejmě můžete zaškrtnou více položek. Super je, že to třídí okamžitě a nemusíte klikat na potvrzení výběru. Tapety jsme dostali v pořádku během pár dnů, poštovné zadarmo.

Lepení nakonec bylo skutečně jednoduché. Koupili jsme moderní vliesové tapety. Jejich výhodou je, že lepidlo dáváte pouze na stěnu. Pak je to už jen otázka dodržet návaznost vzoru v každém dalším pruhu. Ale protože znáte vzdálenost, jak často se vzor opakuje (tzv. raport neboli prostřih), tak vás vzor víceméně navádí sám. Tapety přes sebe nepřekrývejte, vždy přikládejte jen těsně k sobě. Za jedinou nevýhodu lze považovat vyšší cenu. Za 1 m2 tapet zaplatíte v průměru 40 Kč. K tomu je třeba přičíst nějaké to lepidlo, váleček na lepidlo případně ještě penetrace a dostanete se třeba na cenu 50 – 60 Kč za 1 m2. Na druhou stranu, vlieosové tapety vydrží na stěně desítky let aniž by změnily svůj vzhled nebo rozměr. Navíc jsou maximálně prodyšné a nehrozí tedy, že by pod nimi vznikaly plísně. Výsledný efekt celého našeho bytu byl vynikající. Kombinace vzorů s klasickou malbou mohu tedy jen doporučit. Jen si dejte trochu práce při hledání správného vzoru a odpovídající barvy.

Tuto klasickou poučku vám řekne se smíchem každý, kdo se stěhoval. Kromě těch kteří skutečně vyhořeli. O stěhování jsme diskutovali na posledním hospodském srazu a z celé rozpravy vyšlo najevo několik faktů, které by jste měli při stěhování, respektive v průběhu života dodržovat.

Stěhování je ve většině přípádů docela radostná událost. Obvykle  se totiž stěhujeme tak zvaně „do lepšího“ (tedy většího bydlení) nebo aspoň „za lepším“ (do nového města, za lepíš prací apod.). V opačném případě to již tak veselé není, pokud se musíme stěhovat „do horšího“, např. z finančních důvodů, po přírodní katastrofě – voda, oheň…). U obou důvodů je však vhodné využít situace a pořádně probrat všechny věci, které máme v současném domově. Tím máme na mysli nábytek, elektroniku, obrázky-plakáty, další dekorace, oblečení, osobní cetky a krámy. Ale také různé staré sbírky, nádobí, sklo, sportovní vybavení a hračky. Všechny tyto věci si zaslouží probrat kus po kusu a nemilosrdně vyházet to, co nepotřebujete, na co jste třeba rok nešáhli nebo to máte schované hluboko ve skříni a nepoužíváte. Využijte této možnosti a nezaserte si nové bydlení podobnými věcmi. Oblečení dejte do sběrného kontejneru nebo do charity, elektroniku můžete někomu věnovat. Starý nábytek lze také nabídnout, třeba začínajícím rodinám.
Protože většina z naší grupy teprve začíná vlastní život (tedy řeší vlastní bydlení – koupi nemovitosti), vyvodili jsme z našich zkušeností několik poznatku o střádání hovadin v našem bytě, které nám budou v budoucnu dělat problém s místem nebo případným stěhováním.

Knihy. Zabírají poměrně dost místa, jsou velmí těžké  afakt se blbě stěhují. Navíc do většiny knih během roku ani nenakouknete. Řešením je Kindle – elektronická kniha. Seženete na něj jakoukoli knihu a nezabere žádné místo. Samozřejmě se nebavím o srdcových kníhách. U mě třeba různé motivační, burzovní nebo marketingové knížky. Ty mám raději v papíru.

Sklo a nádobí. I když většinou mladí žijí ve dvou, později například ve čtyřech, máme obvykle doma desítky hrnků a sklenic, spoustu hrnců, panví a rendlíků. Uplně zbytečně. Nejlepší je mít jednu lepší sadu pro šest  lidí a tu doplnit obyčejnou sadou pro čtyři a máte vymalováno.

Povlečení. Není nutné mít šest sad povlečení, které zaberou celou velkou skříň a používat ho deset let. Lepší je mít dvě sady, maximálně tři a jednou za rok dva, jednu vyhodit a koupit novou sadu. Vždyť to dnes stojí pár stovek. Dnes není nutné něco schraňovat do zásoby. Všeho je plná řiť v obchodech a hlavně na webu.

Toto byl jen část vyčtu z toho, na co jsme přišli a čím se nemusíte doma obklopovat. navíc, pokud snížíte počet těchto tří uvedených artiklů, je jasné že budete i méně nábytku doma. A rozhodně není na škodu mít vzdušný byt.

Mnoho z vás má v domácí knihovně tento literární skvost, aniž by o tom věděla. Obsáhlý román významného autora z přelomu 19. století, Jacka Londona. Protože jsem zrovna knihu dočetl, chci se podělit o její děj, dojmy ze čteční a poselství, které kniha přináší.

Jack London (1876 – 1916) byl hlavně dobrodruh, který se živil jako námořník, lovec, aljašský zlatokop nebo tulák. Jeho láska k literatuře a románům vyústila ve vlastní tvorbu. Pro jeho drsný styl psaní se nedokázal hned prosadit, ale díky jeho trpělivosti a neoblomnosti nakonec své povídky a knihy protlačil mezi vydavatele a stal se slavným a hlavně bohatým autorem románů. Mezi nejznámější patří Volání divočiny, Bílý Tesák, Mořský vlk, Tulák po hvězdách, Železná pata a další. Spisovatel zemřel mlád, kvůli problémům z nadměrného pití alkoholu, problémy z penězy a možného předavkování morfiem.

Kniha Martin Eden vychází částečně z vlastního Londonova života. Mladý námořník Martin zbožňuje knihy a hodně čte. Způsob jeho života je velice stručný. Po několika měsících ztrávených službou na moři, vydělá peníze a potom je několik měsíců bohémsky utrácí na pevnině. Jednoho večera se přimotá do bitky a pomůže mladému muži Arthurovi, synu právníky v buržoázní vyšší společenské vrstvy. Ten ho pozve do rodiny na večeři. Tam je Martin uchvácen jemným a kulturním životem lidí z této nejvyšší společenské vrstvy. Ihned se také zpřátelí a postupně zamiluje Ruth, sestry jeho hostiele. Zájem o knihy je sblíží a Ruth pomáha Martinovi v jeho samostudiu literatury a věd a zamiluje se do něj. Martin ji slibuje, že se prosadí jako autor v literatuře. Začíná psát povídky a básně, nicméně všechny jsou redakcemi magazínu odmítány. Musí ještě jednou vyjet na moře a jedno léto ztráví také těžkou prací v prádelně. Seznamuje se také s mladými muži různých filozoficko-ekonomicko-společenských názorů, které Martina ovlivňují a pomáhají mu zlepšovat se v psaní. Ruth se s ním rozejde, i kvůli tlaku rodičů, kterým se chudý nepracující možný zeť ani trochu nezamlouvá. Po dlouhých dvou letech ustavičné denní práce je Martin na pokraji zoufalství a bez peněz. Pak jedno malé vydavatelství chce vydat jeho knihu v malém nákladu. Kniha má úspěch a tiskne se dalších tisíce dotisků. Stává se bestselerem. Prodávají se také všechny jeho předchozí spisovatelské pokusy. Martin se stane slavným a velmi bohatým. Současně však znechuceným kvůlí lidí, kteří se na něj najednou obracejí jako největší přátelé. Vše koncí Martinovou sebevraždou, skokem do moře a utonutím.

Kniha popisuje reálné následky úspěchu. Nezájem lidí, kteří se otáčejí pouze za úspěšnými a bohatými. Dokud byl Martin chudý, nezajímali se o něj. Dále je zde naznačeno, jak jsou běžní pracující lidé 19. století novodobými otroky. Celý den tvrdě pracují, aby se mohli najíst a zaplatit nájem. London poukazuje n pozlátko vyšší třídy, na kterou se chudina dívá jako na bohy. Přitom to jsou stejní lidé, jen mají více peněz. Krásně zde popisuje přírodní zákony a právo silnějšího, které fungovalo v pravěku stejně jako dnes.

V minulém díle jsem zmiňoval řešení hypotéky dle finančního poradce. Jednalo se o vzetí delší hypotéky s nižší splátkou a ušetřené peníze ze zbytku dávat do fondu. Dneska se podíváme na zbytek produktů, které nám poradce nabídl.

Přestože si o hypotéce v kombinaci s investici mohu myslet co chci, poradce pokračoval s finančním plánem dál. Další věcí bylo zajištění v případě, že se přítelkyni něco stane. Zde se konkrétně bavíme o situacích – ztráta zaměstnání, dlouhodobá nemocenská, invalidita, nemožnost pracovat z důvodu invalidity. Přestože jak nám na první schůzce tvrdil, že nemá rád pojištění a je to poslední řešení, tak samozřejmě nepřišel s ničím jiným než pojištěním a to krásným Investičním životním pojištěním. Jedná se nejčastější produkt na pojistném trhu. Je super vyhodný jak pro pojišťovny, tak pro makléře. Nutno podotknout, že makleřská firma dostane jako provizi 24x násobek měsíčního pojistného. Výhodou či nevýhodou je, že část pojistného se investuje do fondu a peníze mohou navíc vydělávat (ovšem většinu výdělku shrábne pojišťovna). Na konci smluvní doby vám pak nějaké peníze vyplatí – zbydou li nějaké. Jasnou nevýhodou je sama logika pojištění. Přítelkyně má jako firemní benefit rizikové pojištění na tvralé následky a smrt. Poradce celkem vhodně doplnil nevykryté položky jako invaliditu. Pojištění pro případ nemoci nebo ztráty zaměstnání nedal, což je logické s ohledem na její vysoký plat a případnou vysokou částku nemocenské nebo podpory. Jako selhání zde shledávám nedodanou podrobnou kalkulaci, kolik se měsíčně platí za kterou položku pojištění. Zbytečné byly i urazy již od 0,01 procenta poškození. Platí se za to mejlant a ve finále dostanete prd. Poradce vám nikdy nedá pět deset tabulkových příkladů na kolik máte nárok při nějakém zranění. Jen  cílovou částku, na kterou by jste museli být v podstatě mrtví aby jste dosáhli.

Poslední věc, zajištění na stáří. Poradce doporučil ponechat stávající penzijní připojištění, ale změnit investiční strategii na dynamickou. To není podle mě uplně blbě. Trochu blbé mi přijde že nedoporučil zvýšit přispívanou částku aby se dosáhlo maximálního státního přispěvku. K tomu navrhl posílat asi 1600 měsíčně do fondu, který spravuje jejich vlastní makléřská firma. Argument, že investovat do něčeho, co nemá žádnou historii mi nepřijde jako chytrý nápad, nereagoval.

Celkově jsem vlastně nebyl z nabídky zklamán, protože přibližně vím co od těchto lidí čekat. Nasral mě vyloženě, svými ohranými frázemi ze školení. Na to že to byla rodina, tak jsme byli jen další maso do mlýnku a další chodící provize. Většina jeho argumentů a modelů byly polopravddy a optimistické varianty vývoje finančního trhu. Protože se řídíme heslem, že bydlení je bydlení a investování je investování, ani jeden produkt jsme neuzavřeli, nicméně poradce se snažil nás ukecat aspon na něco, a zval nás na nejrůznější vzdělávací semináře pořádané jejich firmou.

V minulé příspěvku jsme psali o naši první návštěvě finačního poradce z nejmenované firmy (samozřejmě tato firma to dělá jinak.. 🙂 . Poradce vypsal všechny příjmy, výdaje a dosavadní smlouvy mé přítelkyně. Povyprávěl nám o tom, o kolik peněz by přítelkyně přišla kdyby nemohla pracovat a že je nutné se proti této situaci zajistit. Poslechl si, co si představujeme my (chceme pouze hypotéku) i když si nemyslím, že ho to bůvíjak zajímalo.

Druhá schůzka probíhala již v méně oficiálním rázu. Po pár zdvořilostech jsme přešli k finačnímu plánu. Ten se skládal s textové části a číselné kalkulaci některých produktů (některé byly „vynechány“). Co mě udivilo jako první bylo, že poradce u žádného produktu nedal na výběr u jaké společnosti produkt uzavřít. Vždy řekl produkt a konkrétní společnost, u které se produkt uzavře. Na otázku, proč není více možných společností (bank nebo pojišťoven) na výběr reagoval, že toto je nejlepší nabídka na trhu (v tu chvíli nám to přišlo logické a pravdivé).

Hypotéka měla dobré parametry a hned se nám líbila. Nikoli však plánovaný průběh splacení. Místo hypotéky na deset let na nížší částku a vyšší splatku (cca 4900 kč), poradce navrhl vzít hypotéku na třicet let, na vyšší částku a s malou splátkou (2500) a zbytek pěněz, které bychom jinak dávali do hypotéky chtěl vložit do podílového fondu (asi 3800 měsíčně). S tím, že za deset let, při fixaci vytáhneme peníze z fondu  a díky zisku doplatíme zbytek hypotéky a ještě nám 100tisíc zbyde. Začal jsem argumentovat, kde bere jistotu, že tam bude takový zisk, co je to za fond, jaké jsou tam poplatky. Zde bylo slabé místo poradcova výstupu. Jak jsem zmínil, na většinu produktů měl podrobné kalkulace. Na investici do fondu ( z něhož se nakonec vyklubal „fond fondů“) neměl podrobný výpočet investice. Jen zmínil že počítal s průměrným ročním ziskem 5 %. Nicméně na prokázání že daný fond takovou výkonost vykazuje, ukázal graf s historií 10 let, vyjetý z webu společnosti Conseq, kde nebyl žádný popis, navíc to byl jakýsi souhrný graf výsledků jejich portfolií (jak jsem si později dohledal na webu). Zmínění samotný fond fondů měl totiž historii asi tři roky a to není zrovna přesvědčivý argument k investici. Stále dokola opakoval, že v horizontu 10 let v podstatě nelze prodělat, že během 10 let se i přes možnou krizi trh vždy vrátí zpátky. To také není pravda. Viz. např. dekáda 2000 – 2010 a dekády kolem těchto dat. Zde byla výkonost dokonce záporná. Doma jsem si propočítal, že teoretický zisk za těch 10 let by mohl být kolem 65 % (dle dat v minulosti). Ale průměrná sazba hypotky v minulém desetiletí byla cca 4,5 % což je 45% zaplatím. Tzn. že kdybych šel do hypotéky a fondu, tak bych za deset let měl být 20 % v plusu. Vzhledem k tomu, že jde o optimistickou variantu, nepřijde mi příliš chytré riskovat peníze na bydlení, abych vydělal 20 % (to je přibližně těch 100 tisíc, které nám měli zůstat po 10 letech po prodeji fondů a splacení hypotéky). Navíc, 100tis. za deset let nebude mít takovou hodnotu jako dnes. Jako perličku uvedu, že poradce chtěl, abychom poplatky za vstup do fondu zaplatili na celých těch deset let dopředu. Přitom obvykle se poplatky platí při každém vkladu (z měšiční částky co jim zašlete, vám strhnou vstupní poplatek). Platba poplatku předem ani není levnější nebo jinak zvýhodněna. Kdybychom se tak rozhodli např. zrušit fond po pěti letech, tak těch dalších pět let jsme si předplatili zbytečně.

Příště popíšu zbytek  produktů a náš celkový pohled na věc.

Pod slovním spojením finanční poradce si každý z nás představí týpka v kvádru nebo dámu v kostýmku. Na první pohled působí velmi sebevědomě a hrká na vás naučený text (případně jej stále do kola opakuje). I já jsem měl tu čest jednoho potkat. Celý život se těmto lidem vyhýbám a nestojím o zprostředkovatelské služby. Umím totiž číst a používat google natolik, abych si důležité informace a fakta dokázal najít (zase tak lehké to hledání není, protože poradci hojně píší do různých diskuzí a opěvují svou firmu nebo naopak plivou na jiné firmy či jiné produkty).

Přítelkyně se rozhodla koupit vlastní byt v osobním vlastnictví. Vzhledem k nízkým hypotečním sazbám chtěla koupi financovat hypotékou. Protože se obává růstu sazeb, ráda by splatila hypotéku co nejdříve v období do 10 let. Samozřejmě nám byl doporučen finanční poradce z nejmenované firmy, kde to dělají jinak (ovšemže šlo o doporučení z rodiny).  Prý je to slušný pán a když jsme vzdálení příbuzní, tak pro nás vybere jistě to nejlepší. Slovo dalo slovo a šli jsme na schůzku do kanceláří společnosti. Po skoro hodinovém úvodu, kde nám vyjmenoval všechny důvody proč je finanční poradenství nezbytné (například proto, že existuje 4000 finančních produktů a normální člověk nemá šanci se v tom vyznat) a jak je jejich firma odlišná od zbytku firem na českém poradenském trhu. Už tento úvod nebyl pro mě žádnou novinkou. Parkrát jsem se už neudržel a řekl svůj názor (jsem poměrně obeznámen s burzou a investováním do cenných papírů), protože některé jeho argumenty, pečlivě nacvičené z firemního manuálu, byly minimálně zavádějící. Po té konečně začal zpracovávat finanční situaci přítelkyně. I když ta řekla, že má zájem pouze o hypotéku a docela byla udivená, co všechno nechtěl pán vědět. Takže si do rozsáhlého formuláře sepsal všechny výdaje, výše příjmů, probíhající pojistky apod. Celá schůzka trvala téměř čtyři hodiny a byli jsme z ní dosti unavení. Nicméně na nějaké velké argumentační střety nedošlo. Neměl jsem ani jak. Protože poradce měl výhodu připravenosti a na každý můj fakt měl argument nebo jej přešel jiným faktem. Bohužel na finančním trhu se věci dají vykládat různě. Za nejvíce silně manipulativní považuji řečičky o pojistkách. Nejdříve vykládal jak je proti pojištění, že to je až krajní řešení. Poté, na základě příjmů a výdajů začal vypočítavat, o kolik přítelkyně přijde, pokud nebude moci pracovat. A začal to přepočítávat na celý život. Takže výše potenciální ztráty při invaliditě šly do miliónů. Nicméně zcela opomíjel argumenty, že by měla (díky vysokému aktuálnímu příjmu) značný invalidní důchod, nemocenskou nebo podporu (tak vysokou, že by i u toho mohla splacet hypotéku). Další věc je, že když přijdete o nohy, asi těžko budete potřebovat spoustu peněz na drahé dovolené a lyžování v alpách.

S první schůzky jsme měli pocit, že jsme měli být zmanipulování. Měla v nás vyvolat pocit potřeby životního pojištění proti všemu možnému. Pocit, že máme své peníze svěřovat jiným a ti z nás udělají boháče. To se trochu minulo účinkem. Přítelkyně je obchoďák, a já taky znám tyhle fígle. Všechno to byla hromada polopravd (ku cti poradci je, že vlastně nelhal, jen říkal lepší varianty vývoje, a opomněl říct co bude, když nastane průser). Přehršel čísel nás měl zmást a navodit pocit složitosti. Nicméně celé je to poměrně jednoduchá fraška s předem daným schématem. V podstatě jsem ihned po schůzce vyjmenoval, které produkty nabídne. O druhé schůzce napíšu opět příště.

Asi jste se všichni setkali s pouličním prodejem všeho možné na všech možných místech. Pojďme se podívat, kde to všechno začalo. Nabízení zboží na ulici je v naší republice poměrně nový způsob prodeje. Za minulého režimu se jednalo spíše o tzv. nekalou činnost, a pouliční prodej byl zastoupen hlavně veksláky.

Tedy nelegální obchod se zahraničními penězy. Obvykle probíhal před většími obchodními domy. Po revoluci začali postupně vznikat firmy na door to door prodej. Tedy ťukači na dveře, co se vám snažili rychle vnutit produkt. Rozvoj pouličního prodeje má historii v různých charitativních a později jakože „charitativních“ sbírkách a začal koncem devadesátkých let.
V dnešní době, kdy jsou všechny produkty dostupné, všeho je plná prdel, je složité něco prodat, něco někomu jakýmkoli způsobem vnutit. V některých městech začala platit vyhláška o zákazu podomního prodeje. To je naprosto v pořádku. Násilné podepisované smlouvy mezi futrama je skutečně ubohost. V poslední době se snížil i počet prodejců na ulici. Tím je částečně vinen i internet. Na ulici se běžně prodávaly různé druhy pojistek (nepřijde vám úplně absurdní uzavřít pojistku na ulici??), tarify do mobilů, elektřina i plyn. Samozřejmě parfémy (dost často kradené), hrnce a šperky. Díky internetu se lidé učí nakupovat online, kupují skutečně jen co si sami po zpravidla delší úvaze nakoupí a nejsou tlačeni do nákupu prodejcem (i když co si budeme povídat, na netu fungují jiné prodejní triky). Když si chci koupit parfém, tak si zajdu na parfems a nebudu se tahat o flakonek s někým na ulici. Když chci tarif, najedu si na nějaký srovnavač tarifů a pořádně si nastuduju výběr. Pak si nějaký koupím. To stejné platí o elektřině a plynu. Přeci když něco podepisuji na ulici, tak nemůžu mít čas si ani pořádně prohlédnout podmínky na letáčku natož nastudovat smlouvu. Nejhorší jsou dnes prodejci s charitou. Koupíte si gumku do vlasů, pohlednici nebo přívěšek a nevíte co s těma 40 kč bude. Když jste kdysi potkali jednoho takového člověka za měsíc, tak je vám to jedno. Ale pokud jich potkáte denně několik, otravuje to život. Tito lidé navíc hrají na city a to je každému nepříjemné. Dneska mě nasrala ženská, v takových těch sluníčkářských hadrech a prý si mám nabídnout buchtu (zabalenou v celofánu s mašličkou). Tak vemu buchtu a jdu. A ona na mě, že za to mám dát příspěvek 20 kč na něco (určitě to byli nějací zbídačení lidé). Není mi to příjemné, ale buchtu sem jí vrátil a řekl, že to není poctivý způsob nabízení respektive prodeje.
Abych to shrnul. Jsem rád, že stále více lidí nakupuje online. Přijde čas, kdy obchody částečně vymizí a zůstanou jen spíš takové zkušebny, kam přijdete vybrané zboží okouknout (samozřejmě u zboží jako jsou boty, oblečení, parfémy apod.). Nicméně odpovědnost za výběr bude vždy na zákazníkovi a prodejci vám nebudou nic tlačit. Proto se online nakupování nebojte. Je to na vás.

V současné době není politika, o kterém by se vedly tak odlišné debaty, jako náš ministr financí, pan Babiš. Od nástupu JEHO strany v podstatě neminul den, aby jste o něm neslyšeli a nečetli v některém z internetových serverů
(papírové nemohu posoudit, páč si je už léta nekupuji). Pokud pominu ty, kterým je politika šumák, tak existují jeho příznivci a odpůrci, v podstatě nic mezi tím. Před volbami sliboval snížení daňového zatížení, omezení byrokracie pro podnikatele (zaměstnavatele) a zametení s korubcí a daňovými úniky. Nastřelil číslo 100 miliard, které úšetří pro státní rozpočet, čímž vymaže každoročně vznikající schodek státního dluhu.
Po nástupu do funkce a vyhandlovaní postu ministra financí a postu vícepremiéra vlady začala fáze Babišova rozčarování. Všude jsme mohli číst, jak je nemile překvapen morálním stavem ministerstva. Myšleno, rozladěn prací a malým úsilím úředníků něco zlepšovat a urychlovat. Začala poměrně rozsáhla čistka vedoucích pracovníků, vysvětlena právě výše uvedenými důvody. Na důležité posty (nejen ministerského úřadu, ale i dalších navázaných institucí) byli dosazeny osoby blízké Babišově politickému úskupení. A začaly sliby, že stát lze řídit podobně jako firmu (zde měl ministr na mysli, řídit stát jako jeho firmu Agrofert). Nicméně o ušetřených miliardách se mluvilo stále méně a méně (respektive se mluvilo o ušetření částky nižší).
Jak to vypadá dnes, po roce a půl panování vládní koalice socanů, křesťanů a ano? Například prosadil centrální nákupy pro státní aparát. Tento systém má ušetřit 6 miliard korun. Jaká bude realita se teprve dovíme. Další věcí je počet úředníků. Z veřejných informací vyplývá, že počet úředníků se postupně zvyšuje, což je opak toho, co nám bylo slibováno před volbami. Navíc schválený služební zákon podpoří zabetonování správných lidí ve funkcích. Poslední dnes zmíněná je schválení dalších dotací na bionaftu. Tato zhovadilost je nejen česká ale i evropská perlička, nemající ve světe obdoby a pouze podporuje produkci zemědělských firem ve prospěch řepky. Rostliny, která kvůli svému rozšíření má negativní dopad na životní prostředí. Víte, že na jeden litr biopaliva se spotřebuje litr bionafty? Vidíte v tom úsporu? Úspora zde není, navíc jsou zabrány zemědělské plochy, kde by se mohlo pěstovat něco daleko užitečnějšího.
Jak se na Babiše díváme my? Osobně stále čekám, co bude. Rok a půl ve funkci není zrovna dlouho na změnu v prorostlem státním aparátu. Chtěl bych mít pravdu myslet si, že ministr má už tolik peněz, že mu jde hlavně o nesmrtelnost. Ve smyslu, že pro tu naši malou českou zemi udělá mnoho pozitivních změn a zapíše se do dějin historie českého národa.

Dnes (3.6.2015) vláda schválila návrch na zákaz kouření v restauracích. Po veřejných prostorách a zastávkách jde o další místa zákazu kouření. Pro kuřáky jde o dobrou zprávu nebo špatnou? My jsme vesměs nekuřáci a kouření v hospodě nám příjemné není. Proto návrch vítáme s otevřenou náručí. Ale co na to kuřáci? Zeptal jsem se svého bratra, který je aktivní kuřák balených cigaret (myslím, že tak kolem šesti za den jich udělá). Bratr je jednoznačně pro. Přestože sám, s návrhem souhlasí a nebude mu vůbec vadit chodit s cigárem ven. Ne, že by mu tolik záleželo na zdraví nekuřáků, ale jde o celkový smrad. Má rád cigarety, ale nemá potřebu vzdechovat ten smrad po celý večer v hospě. Další věc je páchnoucí oblečení. Pobytem v zakouřené místnosti vaše oblečení načichne tak, že i nekuřák je musí hodit okamžitě do pračky. Co dalšího dobrého může zákon kuřákům přinést? Bohatší sociální život. V době kdy jsem žil v USA, jsem se mnohokrát divil, jak se moji kouřící kamarádi snadno seznamují s holkama. Víte kde? No přeci před hospodou na cigaretě. Není lepšího místa. Každou hodinu vylezete na pět deset minut před hospodou a během večera se takto můžete seznámit s několika lidma. Je něco jednoduššího než venku nabídnout slečně oheň nebo cigaretu? A hned se dáte do řeči. Kamarádi se takto seznamovali velice lehce a mnohem častěji než my, nekuřáci, kteří se od stolu zvednou jen když potřebují ulevit močovému měchýři od nadmíry požitého piva. Ještě jednu výhodu pro kuřáka má toto nařízení. Ušetří peníze. Samozřejmě, že když kvůli cigaretě musíte ven, tak budete chodit méně často než při možnosti kouření u stolu. Zkrátka vás to zase tak nebaví chodit ven. Říká se, že počet cigaret vykouřených z důvodu návštěvy restauračního zařízení se při zákazu sníží na polovinu. Tzn. že v hospodě budete kouřit zhruba o polovinu méně.
Když už jsme u zákazu kouření v restauracích. Ještě víc mě štve kouření v bytech. Bydlím ve třetím patře v paneláku. Pode mnou bydlí nějaká smažka, co občas hulí trávu. No ten smrad se táhne nahoru a přímo k nám do otevřených oken. Vcelku mě to vytáčí, protože se proti tomu nedá zákoně bránit. Osoba hulí ve svém bytě. Nad sebou mám zase kuřáka a to ten klepe popel z cigarety dolů. Samozřejmě padá na můj parapet, ale to mu zřejmě nevadí. Tady už by se něco dělat dalo. Minimálně domluvit, případně se domluvit s ukrajinci 🙂