Nevím jestli je to jen pocit, ale mám dojem, že v poslední době nikomu nerozumím. Jakobychom všichni mluvili jinou řečí, přitom používáme češtinu. Samozřejmě to popisuju trochu nadneseně, ve skutečnosti mám na mysli, že téměř všichni lidi okolo mě mluví jen o sobě. A nemusí jít pouze o mluvené slovo.

Schválně si otevřete nějaký váš komunikátor. Třeba facebook, viber, skype či cokoli používate. Podívejte se na poslední rozhovor s někým. Pečlivě si přečtěte pár desítek vět. Jaký máte pocit? U mě jsou rozhovory o koze a o voze. Pokud se snažím s někým o něčem mluvit (o tématu, které je pro mě zajímavé a v danou dobu důležité), tak většina lidí z mého okolí se nevědomky snaží otočit téma hovoru na to, o čem chtějí mluvit oni. Tzn. že když o něčeme mluvite, na nic se vás druhá osoba neptá a její obvyklá reakce je „to já, když jsem.. “ a okamžitě stočí rozhovor na ní. Já už jsem rezignoval před lety někomu tlačit mé myšlenky. Je to marné. Lidi na ostatní serou. Schválně až budete ve skupině přátel-známých, přestaňte se tlačit o slovo a zaposlouchejte se. Každý bude mluvit o tom svém. Je to skutečně jako kdybychom všichni mluvili jinou řečí.

Proč o tom píšu? Nemyslím, že by to bylo horší jen poslední roky. Lidské ego bylo stejné vždycky. Ale mám pocit, jako by někteří z mých nejbližších přátel už nezajímalo nic jiného než oni. Když se nevidíte dva měsíce, a oni hned spustí o jejich životě aniž by se zeptali na vás. To už je trochu moc i na mě. U cizích lidí je mi to u prdele. Ale u mých kamarádů mě to mrzí.