Asi jste se všichni setkali s pouličním prodejem všeho možné na všech možných místech. Pojďme se podívat, kde to všechno začalo. Nabízení zboží na ulici je v naší republice poměrně nový způsob prodeje. Za minulého režimu se jednalo spíše o tzv. nekalou činnost, a pouliční prodej byl zastoupen hlavně veksláky.

Tedy nelegální obchod se zahraničními penězy. Obvykle probíhal před většími obchodními domy. Po revoluci začali postupně vznikat firmy na door to door prodej. Tedy ťukači na dveře, co se vám snažili rychle vnutit produkt. Rozvoj pouličního prodeje má historii v různých charitativních a později jakože „charitativních“ sbírkách a začal koncem devadesátkých let.
V dnešní době, kdy jsou všechny produkty dostupné, všeho je plná prdel, je složité něco prodat, něco někomu jakýmkoli způsobem vnutit. V některých městech začala platit vyhláška o zákazu podomního prodeje. To je naprosto v pořádku. Násilné podepisované smlouvy mezi futrama je skutečně ubohost. V poslední době se snížil i počet prodejců na ulici. Tím je částečně vinen i internet. Na ulici se běžně prodávaly různé druhy pojistek (nepřijde vám úplně absurdní uzavřít pojistku na ulici??), tarify do mobilů, elektřina i plyn. Samozřejmě parfémy (dost často kradené), hrnce a šperky. Díky internetu se lidé učí nakupovat online, kupují skutečně jen co si sami po zpravidla delší úvaze nakoupí a nejsou tlačeni do nákupu prodejcem (i když co si budeme povídat, na netu fungují jiné prodejní triky). Když si chci koupit parfém, tak si zajdu na parfems a nebudu se tahat o flakonek s někým na ulici. Když chci tarif, najedu si na nějaký srovnavač tarifů a pořádně si nastuduju výběr. Pak si nějaký koupím. To stejné platí o elektřině a plynu. Přeci když něco podepisuji na ulici, tak nemůžu mít čas si ani pořádně prohlédnout podmínky na letáčku natož nastudovat smlouvu. Nejhorší jsou dnes prodejci s charitou. Koupíte si gumku do vlasů, pohlednici nebo přívěšek a nevíte co s těma 40 kč bude. Když jste kdysi potkali jednoho takového člověka za měsíc, tak je vám to jedno. Ale pokud jich potkáte denně několik, otravuje to život. Tito lidé navíc hrají na city a to je každému nepříjemné. Dneska mě nasrala ženská, v takových těch sluníčkářských hadrech a prý si mám nabídnout buchtu (zabalenou v celofánu s mašličkou). Tak vemu buchtu a jdu. A ona na mě, že za to mám dát příspěvek 20 kč na něco (určitě to byli nějací zbídačení lidé). Není mi to příjemné, ale buchtu sem jí vrátil a řekl, že to není poctivý způsob nabízení respektive prodeje.
Abych to shrnul. Jsem rád, že stále více lidí nakupuje online. Přijde čas, kdy obchody částečně vymizí a zůstanou jen spíš takové zkušebny, kam přijdete vybrané zboží okouknout (samozřejmě u zboží jako jsou boty, oblečení, parfémy apod.). Nicméně odpovědnost za výběr bude vždy na zákazníkovi a prodejci vám nebudou nic tlačit. Proto se online nakupování nebojte. Je to na vás.