e-život

Poslední příspěvky byly víceméně pořád dnějaké postěžovávání ohledně politické situace. Tak dneska napíšu něco veselejšího, jak jsem dobře nakoupil kravaty přes internet. Moje žena si vymyslela, že si uděláme hogo fogo akci do divadla ve více lidech. Takže se koupily lístky a měli jsme jít. Dva dny před divadlem jsem jí přednesl  své požadavky na dress code. No neuspěl jsem. Modré rifle a bílá košile neuspěly. Takže oprášit oblek a uvázat uzel na kravatu. No jo. Moje dvě kravaty vypadaly po vytažení ze skříně (po několika letech tmy) poněkud mdle. Slíbil jsem jí, že s tím něco udělám. Cestou z práce jsem se zastavil ve dvou obchodech (na dveřích Postránecký v nadživotní velikosti). Nesl jsem notebook v ruce, takže si asi mysleli, že jsem nějaký milionář.

fotku jsem přebral z eshopu vasekravaty.cz

Zeptal jsem se na nějaké pánské kravaty vhodné do divadla. Tak mi ukázali asi deset kousků. Nejsem znalec, ale 8 cm šířka mi přišla poměrně dost. A to nemluvím o ceně, když na mě vybafli 499 Kč. Nesjme chudí, ale tohle bylo na mě moc. Obyčejná polyesterová jednobarevná vázanka nemůže stát tolik peněz. A vůbec mě nezajímá, že to je nějaká značka. To je stejně každému úplně jedno. V druhém obchodě to bylo dost podobné. Akorát to byl nějaká návrhář, takže kravata tam přišla bezmála na osm set. Děkuju a nashledanou.

Nakonec jsem to udělal tak jak nakupuju prakticky vše poslední rok dva. Nažhavil google a našel pár eshopů. Ten cenový rozdíl byl dost podstatný. To co v kamenné koupíte za pět stovek, na kravata eshop stojí 300 Kč nebo méně. Vesměs mají obchody podobný sortiment. Ono, co tam chcete také vymýšlet. Barvy jsou jen jedny. Rozdíl je pak v šířce. Fajn je, že eshopy nabízejí v podstatě jen moderní pánské kravaty o šířce 7 nebo 5 cm (to jsou tzv. slimky). Díval jsem se na kkravaty.cz, svet-kravat.cz, nejkravaty.cz a vasekravaty.cz. Všude mají pěkné vzory, nízké ceny a rychlé dodání. Nakonec jsem to koupil na posledním uvedeném. Líbil se mi výběr vázanky podle barvy. Najedete na barevný symbol šlajfky a vyberete a hodí vás to do kategorie vybrané barvy. Kravata přišla hned následující den, z čehož jsem byl v šoku. Kvalita provedení v podstatě stejná jak v obchodě. Nebudu zapírat. Koupil jsem si dvě. Jedna moderní kravata se šířkou 7 cm (vínově červená) a jedna slim kravata tmavě modré barvy. Tu jsem si pak i vzal do divadla a sedla mi k bílé košili a černému obleku perfektně. Opět se potvrdilo že nákupy na eshopu jsou tím nejlepším způsobem pořízení levnějších menších věcí. Rychlé doručení a nízké ceny. Díky za internet.

Tuhle jsem měl diskuzi s jedním kámošem IT specialistou (vývoj mobilních aplikací). Samozřejmě to bylo o technologiích, internetu a online životě. On zarytý programátor neustále obhajoval, že lidstvo je v současné době stále ve vývoji a dochází k jeho zdokonalování. Já bohužel s tímto postojem, že jsme ještě nedosáhli vrcholu vývoje nemohu souhlasit a hned uvedu několik důvodů.

Pro porovnání kvality života jsme srovnávali s životem po 90. roce a dnes. První věcí bylo jídlo.

Máme dostatek jídla

Že ho máme dnes dostatek a můžeme si dopřád jakékoli jídlo světa. To je všechno pravda, ale k čemu nám to je. Většina z nás stejně nakupuje blafy v supermarketu. A i to výběrové zboží nedosahuje kvality jaká byla např. před 80 lety. V párku bylo maso a salám byl z masa. Vajička byla od slepic a ne od chodících antibiotik a steroidů. A to nemluvme o mléku, máslu a sýrech. Dneska jsou sýry již tak uměle dochucované, že když pak jíte pravý sýr bez chemie, nejste schopni ho polknout. S takovou kvalitou potravin ať jdou někam. A argument, že máme banány a pomeranče? No dříve je také neměli a lidé byli zdravější a odolnější.

Žijeme zdravější a delší život

Také pravda. Ovšem co to sebou nese? Déle pracujeme a v podstatě naše generace bude umírat ihned na začátku důchodu. To mi nepřijde jako moc super. Nižší úmrtnost je také pravda. Ovšem fakt, že kdysi téměř v každé rodině nějaké to dítě zemřelo mělo svůj význam. Lidé si více vážili života. Nezachraňoval se každý život za každou cenu jako je to dnes. Z evolučně biologického hlediska je to úplně špatně a lidstvo to časem zahubí a zničí. Zdravější život je co? Že do sebe rvem imrvére chemii v jídle, polovina populace má alergie a druhá polovina deprese? Tomu se musí zasmát. Zdravější život žijeme, ale ne podle představ našich, ale podle představ farmaceutických firem. Dávno jsou doby, kdy platilo, čistota půl zdraví, špína celá. A to, že si vozíe prdel pořád v autě, půl kilometru jedeme tramvají. Na to mi nic zdravého nepřipadá. Děcka se válí celé dny doma u počítače a tabletu.

Internet a počítače nám pomáhají

To je obvyklý argument, jak moc nám moderní technologie usnadňují život. No, neřekl bych že je díky počítačům méně kancelářských krys a úředníků. Počítače totiž žádnou úsporu práce nepřinášejí. Internet to samé. Rychlý přenost informací z nás dělá jen pasivní přijímače, které nejsou schopny udržet myšlenku, protože se na ně valí dalších pět informací (o jejichž pravdě lze obvykle hodně spekulovat). Lidé si to neuvědomují, ale pomalu krníme a přes rozvoj technologií toho umíme stále méně a méně. A protože vám zacpou hubu žrádlem z druhé strany světa, pustí vás v zimě do alp a v létě do chorvatska, ani vám to nevadí a hrajete tu hru s nimi. To že nejte schopni dodržet čas, domluvu už dnes nikoho nezajímá.

Proto si myslím že většina IT práce jsou jen virtuální blbosti, které ve skutečnosti přinášejí jen ulehčování vlastnímu mozku, připadně svalům a povede k postupnému zániku lidí. To jsem také kámošovi řekl, a hrozně se urazil. No abychom se z těch mobilů a tabletů neposrali.

Jak jsme psali v několika minulých článcích, stěhovali jsme se do nového bytu (vlastně jen o jeden pokoj navíc). Jedna z diskuzí se ženou se vedla i o televizi, zda pořídit či ne. V nadpisu jsem schválně použil slovo „televize“, protože mít doma víc než jednu už je standard. Zamysleli jsme se tedy, proč televizi nemáme.

Když jsem v patnácti odcházel na internát (střední byla docela daleko a nedalo se denně dojíždět), přišel jsem o možnost sledovat své oblíbené pořady. I když jsem i do té doby byl spíše slabý divák, protože v dobách analogových antén jsme neměli příliš dobrý signál. Navíc na vesnici nebyl jaksi čas televizi sledovat (kromě práce venku, bylo třeba provádět i nějaké ty lumpárny, bít se na hřišti nebo chodit do lesa). Na intru byla televize jen ve studovně a dostupná pouze do sedmi hodin. Vzhledem k mým každodenním tréninkům jsem chodil pozdě, takže přes týden jsem se nedíval vůbec (za čtyři na střední jsem na intru, později na privátě, sledoval televizi tak desetkrát). O víkendech doma jsem musel splnit jiné povinnosti mladého muže, takže také nic extra. Pamatuju si, že v neděli jsem akorát pravidelně sledoval Colombo, večer Kobru 11 a Tele tele. Na tyhle jediné pořady z dětství si pamatuji.

Zdroj: johkyle.wordpress.com

Na vysoké jsem zase bydlel po privátech, kde televize nebyla. Ale asi jsem po večerech měl spousty jiné zábavy, protože jsem neměl ani počítač. Psal se rok 2004, kdy pro mě znamenal internet úplné plenky, sotva jsem uměl ovládat email a občas zabrousil do nějaké chat forum skupiny. V průběhu vysoké jsem samozřejmě nabyl laptopu a objevil kouzlo serialyonline a podobné stránky. Klasika jako uloz.to a torrenty. Tak jsem se začal více dívat na seriály a filmy z netu. Během pěti let vysoké si na toto zvyknete a když jsem po výšce šel pracovat a pronajal si opět pokoj, ani mě nenapadlo si kupovat televizi. Pokračoval jsem stále stejně, vše online. Po čtyřech letech práce (a ročním pobytu pryč) jsem si koupil vlastní byt a opět jsem ani na chvilku neuvažoval, že bych si televizi pořídil. Už jsem přišel o potřebu sledovat každý den Vořecha nebo Borhyjkou a poslouchat jejich hysterii. Samozřejmě při návštěvě rodičů jsem si telku s chutí pustil, ale zajímaly mě hlavně reklamy 🙂

Teď po stěhování do nového mě přítelkyně překvapila oznámením, že si musíme koupit televizi (i když předtím jsme žili rok u mě, bez ní a v pohodě). Takže jsem se šel podívat po obchodech a z hrůzou zjistil, že dnešní televize už nejsou ty baňaté krabice. Moderní technologie jako notas, tablet, mobil mám vcelku přehled, ale jaksi jsem zapomněl, kam se vyvíjí trh s televizory, resp. LCD-TV. Když jsem viděl ty velkorozměrné ploché zařízení, kde kromě televize spustím i internet a počítač, změnil jsem názor a jednu si koupíme. Vzhledem k velikosti pokoje to nebude nic extra velkého. Cca něco kolem 26 až 30 palců uhlopříčka. Na sledování seriálů z netu to stačit bude.

Asi jste se všichni setkali s pouličním prodejem všeho možné na všech možných místech. Pojďme se podívat, kde to všechno začalo. Nabízení zboží na ulici je v naší republice poměrně nový způsob prodeje. Za minulého režimu se jednalo spíše o tzv. nekalou činnost, a pouliční prodej byl zastoupen hlavně veksláky.

Tedy nelegální obchod se zahraničními penězy. Obvykle probíhal před většími obchodními domy. Po revoluci začali postupně vznikat firmy na door to door prodej. Tedy ťukači na dveře, co se vám snažili rychle vnutit produkt. Rozvoj pouličního prodeje má historii v různých charitativních a později jakože „charitativních“ sbírkách a začal koncem devadesátkých let.
V dnešní době, kdy jsou všechny produkty dostupné, všeho je plná prdel, je složité něco prodat, něco někomu jakýmkoli způsobem vnutit. V některých městech začala platit vyhláška o zákazu podomního prodeje. To je naprosto v pořádku. Násilné podepisované smlouvy mezi futrama je skutečně ubohost. V poslední době se snížil i počet prodejců na ulici. Tím je částečně vinen i internet. Na ulici se běžně prodávaly různé druhy pojistek (nepřijde vám úplně absurdní uzavřít pojistku na ulici??), tarify do mobilů, elektřina i plyn. Samozřejmě parfémy (dost často kradené), hrnce a šperky. Díky internetu se lidé učí nakupovat online, kupují skutečně jen co si sami po zpravidla delší úvaze nakoupí a nejsou tlačeni do nákupu prodejcem (i když co si budeme povídat, na netu fungují jiné prodejní triky). Když si chci koupit parfém, tak si zajdu na parfems a nebudu se tahat o flakonek s někým na ulici. Když chci tarif, najedu si na nějaký srovnavač tarifů a pořádně si nastuduju výběr. Pak si nějaký koupím. To stejné platí o elektřině a plynu. Přeci když něco podepisuji na ulici, tak nemůžu mít čas si ani pořádně prohlédnout podmínky na letáčku natož nastudovat smlouvu. Nejhorší jsou dnes prodejci s charitou. Koupíte si gumku do vlasů, pohlednici nebo přívěšek a nevíte co s těma 40 kč bude. Když jste kdysi potkali jednoho takového člověka za měsíc, tak je vám to jedno. Ale pokud jich potkáte denně několik, otravuje to život. Tito lidé navíc hrají na city a to je každému nepříjemné. Dneska mě nasrala ženská, v takových těch sluníčkářských hadrech a prý si mám nabídnout buchtu (zabalenou v celofánu s mašličkou). Tak vemu buchtu a jdu. A ona na mě, že za to mám dát příspěvek 20 kč na něco (určitě to byli nějací zbídačení lidé). Není mi to příjemné, ale buchtu sem jí vrátil a řekl, že to není poctivý způsob nabízení respektive prodeje.
Abych to shrnul. Jsem rád, že stále více lidí nakupuje online. Přijde čas, kdy obchody částečně vymizí a zůstanou jen spíš takové zkušebny, kam přijdete vybrané zboží okouknout (samozřejmě u zboží jako jsou boty, oblečení, parfémy apod.). Nicméně odpovědnost za výběr bude vždy na zákazníkovi a prodejci vám nebudou nic tlačit. Proto se online nakupování nebojte. Je to na vás.