životní styl

Já i mí kámoši už nejsme uplně nejmladší (plus mínus přes čtyřicet). Takže všichni na sobě vidíme a cítítme jak nám ubývá fyzických sil. To je normální a říká se tomu krize středního věku (i když ta je spíše vnímána psychicky než fyzicky). Já myslím že zatím jsme všichni tak nějak v klidu a těmi typickými příznaky střední let netrpíme (vrásky, šednutí vlasů, ztráta energie, nadváha, nuda, rozmrzelost, nespavost). Vše se odehrává z důvodu, že naše tělo pociťuje první úbytky testosteronu.

Samozřejmě má většina z nás manželky/přítelkyně v podobném věku (ano, pár šťastných má o pět nebo i více let mladší..). Nedávno jsme to řešili v hospodě, že na ně asi začíná lézt ženský přechod. Takže jsem si o tom musel něco přečítst. U žen je ženský přechod (též klimakterium) dán přirozeným úbytkem hormonu estrogen. Jak začne ubývat, dojde k rozsolísání menstruací (střídání delší a kratší menstruace a celého cyklu). Poté se menstruační cyklus začne natahovat, až se už neobjeví vůbec). 

Ženy (i ty naše) rozhodně více příznáků a většinou i silněji se projevující. Třeba bolesti hlavy, návaly horka, poruchy spánku, obezita, deprese, změny nálad, snížené libido – zkrátka všechno to, na co jste pánové za život s ženou už zvyklý. Akorát se všechno asi tak třikrát zhorší. Naštěstí je možné zmírnit tyto negativní příznaky. Buď je možné postupovat hormonální terapii, tedy že vám píchnou hormon estrogen nebo přes přírodní doplňky stravy s fytoestrogeny (viz. odkaz). Nějaké srovnání jsem našel na několika webech, tady mi to přišlo nejlepší. 

V podstatě se jedná o přípravky bez předspisu, který obsahuje vitamíny, minerály a extrakty z bylin. Některé složky obsahují právě  fytoestrogeny. Ty se umí vázat na estrgen v těle a vykonávají podobnou funkci. Hladina celkvového „estrogenu“ je tak vyšší. Rozhodně jsem to manželce doporučil. Nemá sice až tak těžké projevy, ale zkusila to (minimálně by jí to mohlo pomoct na zvýšení chutí na sex 🙂 Nicméně po zhruba dvou týdnech užívání se jí zlepšil spánek (a snížilo noční pocení) a ustaly návaly horkosti. Bohužel kolísavá nálada zůstala.

Samozřejmě jsem to doporučil i klukům, jako výborný dárek pro partnerku. A ano, stojí to sice nějaký peníz, ale to pětikilo měsíčně za to, že to budete mít doma příjemnější myslím docela stojí.

Přemýšlel jsem o tom, jak si trochu ke svému platu přilepšit a hledal jsem informace. Tohle jsem našel, třeba to bude užitečné i pro vás.

Franšíza je podnikání s minimálním rizikem

Franchising je stále oblíbenější možností, jak si přijít ke zcela novému druhu příjmu. Je potřeba zaplatit licenci a získáváte přístup ke know-how dané značky. Jedná se o podnikatelskou příležitost, se kterou máte již dobře fungující zázemí zavedené značky. Oproti rozjezdu nového podnikání se jedná o možnost, jak být úspěšní již od začátku.

Poskytovatel franšízy, franšízor, se navíc sám snaží, aby se vám dařilo. Vaše dobré jméno je i jeho dobré jméno. S franšízou se dá podnikat i pokud nemáte předchozí podnikatelské zkušenosti. Nemusíte si vyšlapávat cestičku trním sami, už je pro vás přichystána.

Jaký obor si vybrat? Existuje celý řada zajímavých odvětví. Můžete prodávat bankovní produkty, rychlé občerstvení, nebo třeba dveře či kování. Každý podle svého gusta.

Prodej jako drobný přivýdělek

Jako další možnost výdělku mne zaujal nákup a prodej. Zde je potřeba, aby se člověk vyznal v tom, co bude nakupovat. Můžete nakupovat auta v zahraničí a prodávat je u nás. Vyznáte se ve strojích, špercích, mincích? Obchodovat lze samozřejmě s čímkoliv. Tato možnost se mi líbí a inspiruje mne k obnovení mé dřívější vášně pro sběratelství známek.

Proměnit koníčka ve výdělek

Také ochotně kámošům opravujete auta, svařujete kde co, nebo pečete vynikající moučníky? Zkuste se zamyslet nad tím, jak by šlo tuto zálibu zpeněžit. Můžete svůj koníček proměnit v příjemný způsob, jak si přivydělat. Kdo ví, třeba se tato aktivita promění ve vaše budoucí zaměstnání.

Máte nějaký další nápad na užitečné formy přivýdělku?

V těchto letních vedrech člověk nemá chuť skoro na nic. Jen na pivo. A když jsme byli posledně „na jedno“ tak po pár kouscích nám to vlezlo příšerně do hlavy. To si pak pustíte hubu na špacír a jste ochotni diskutovat v podstatě o všem. A my, parta několika chlapů jsme toho podvečera řešili vibrátory.

Celá rozprava začala tím, že jsme probírali nevěru ženských. Jeden z nás se přiznal, že mu jeho přítelkyně nevěrná byla, ale že si to vyříkali a v podstatě ji odpustil (jestli se ncěo takové dá vůbec odpustit). Myslím, že podvedených tam bylo více (znám ty jejich ženušky..), ale buď o tom neví, nebo ještě nebyli dostatečně opilí aby se s tím pochlubili. Samozřejmě o nevěře chlapů, která tam byla také zmíněna psát nebudu 🙂 Pak začala rozprava, co ženám nabídnout jako alternativu k nevěře. No, málokdo zmínil že je vhodné ženě nabídnou lásku, čas a pochopení. V tom chlastu tam lítaly slova jako kázeň, peníze a pak někdo zařval vibrátor. Toho jsme se chytli, protože takové zajímavé téma si nenecháme utéct. Začali jsme s tím, kdo ví, že jeho žena má doma robertek. No asi tak polovina ženských jej mám doma (zbytek chlapů se tvářil že neví, ale myslím že taková věc se uplně tak neutají). Shodli jsme se na tom, že pokud má žena vibrátor na klitoris, tak je to v pořádku. Ať si taky někdy užije sama, však my si občas svou chvilku u počítače taky odbydem. Chlapi hned začali vykládat jaké velikosti nebo barvy mají doma. A musím řícit, že fialová je asi hodně oblíbená barva. Někteří nevěděli, že když to je robertek bez motorku, tak to není vibrátor, ale dildo neboli umělý penis. No, a pak tam jeden vytáhl, že ho používají i při společných hrátkách aby svou ženu pořádně rozehřál, nebo když už nemůže.. tak ji uplně dodělal (řečeno doslova tak jak nám to onen mladík prezentoval). To už byla ovšem pořádná opilecká vřava a chuděry číšnice, které nás musely poslouchat asi měly dost. Možná že byly dost nadržené. Pak tam jeden začal s tím, že používají robertek oba. Tedy že jeho holka jej použivá na chlapa. Tak to samozřejmě sklidilo zvědavost a hned se všichni ptali (nebo spíš řvali) jaké to je. Prý moc fajn. Vytáhl ještě, že narazil na stránky www.vibratorydildo.cz kde o tom dost podrobně píšou a recenzují i vhodné nástroje pro pro akci. Sice to odkazuje na nějaký eshop růžový slon, ale původní texty toho webu jsou super. Kompletní průvodce pro vibrátory a dildo. Samozřejmě nám to nedalo a jeden ty stránky vyhledal v mobilu. Začali jsme číst obsah na hlas. Popravdě, většina z nás z toho musela být hodně nadržená. V podstatě tam byly popsané všechny možné typy vibrátorů a dilda. Různé klasické, masážní, anální nebo venušiny kuličky. Konečně jsem se také dozvěděl, jak se používá lubrikační gel.

Celá pivní diskuze byla hodně přínosná a na závěr se většina z nás shodla, že by se měla erotická pomůcka používat rozhodně v páru. Zvláště pro ty, kteří jsou spolu už nekonečně dlouho. Sexuální praktiky by se rozhodně rozšířily a zvýšila by se častost pohlavního styku. Tak tedy zvažuju, co na to řekne doma moje drahá manželka. Jestli jí teda už jeden kousek neleží ve skříni.

Je to pár dní co jsme koupili nový byt a snad se již brzy budeme stěhovat. Z přehřátého paneláku do třípatrového starého cihláče, uplně nahoru. Byt je ve skvělém stavu, nicméně pár úprav dělat budeme. Kromě změny místa pár vypínačů, a přesunutí odpadů pro pračky to bude hlavně renovace podlah. A také se jí obáváme.

Podlaha je jedním z hlavních prvků v bytě ovlivňující celkovou útulnost bytu. Celý byt je v podstatě ok, kdybychom už neměli ani korunu, klidně bychom se do něj mohli nastěhovat tak, jak je. Ale že nějakou tu korunu máme, tak do vybraných oprav investujeme. Podlahy jsou z toho nejdůležitější. V celém bytě je natažený koberec (který sám o sobě není až tak horzný). Po jejich částečném odkrytí (v rámci prohlídek, teď po koupi jsme se do toho ještě nepustili) jsme v obou pokojích pod ním objevili líno. Dost hrozné líno abych řekl pravdu (takové té oranžovo hnědé s fleky – jaké jsme mívali ve školce). Nedalo mi to, a po odstranění linoleových lišt v rohu a silném zatáhnutí za roh lina jsem obejvil parkety. To je samozřejmě dobrá zpráva, protože parkety jsou dřevo, nejlepší možná krytina podlahy. Přestožee okraje jsou značně stlipané lepidlem, zřejmě si původní majitel chtěl být jist, že mu dva metry široký pruh lina nebude klouzat. Takže to snad půjde vybrousit. Střed místnosti se zdá být nepolepený. Stav parket vypadá dobře, rozhodně lépe, než parkety v současném bytě, které jsme museli překrýt kobercem (měl jsem tam podlaháře, který zhodnotil, že jsou neopravitelné. Takže tyto snad půjde opravit a budeme mít hezkou podlahu v pokojích.

Obývák a pokoj v zásadě dopadly dobře. Zajímavější to ovšem bylo v kuchyni (v chodbě jsou plouvoucí podlahy a v koupelně lino, tam je to jasné, budou tam kachličky). koberec držel jako čert a okraje byly místy jakoby zacementované do zdi. Kousek koberce se nám podařilo odkrýt a doteď nevím, co pod ním vlastně leží. Je to jak nějaká cementová deska z dřevotřísky či tak něco. Samozřejmě je rozpraskaná, takže vám při každém kroku vrže podlaha. A už teď mám hrůzu co bude pod dní. Pokud chcete totiž pokládat nějakou dřevěnou podlahu či náhražku potřebujete úplně rovný povrch. A to pod deskama určitě nebude. A vyrovnávat podlahy bude stát docela balík. Existují mareiály kterými se podlaha vylívá, doslova se dělá nová vrstva. Takže půjdeme touto cestou. Co se pokryvu týče, nejspíše zvolíme plovoucí podlahy. Původně jsme chtěli podlahu čistě z dřevěných fošen. Samozřejmě po zjištění ceny jsme od toho dali ruce pryč a dívali se na třívrstvé dřevěné podlahy. Ty jsou sice levnější, ale metr čtvereční stále vychází přes tisíc korun. Zbyly tak klasické plovoucí podlahy. Dneska se již vyrábějí kvalitní a odolné plovoučky za ceny 200 – 400 korun za metr. Samozřejmě pod ně musíme dát tu zelenou izolaci kvůli hluku (v současném bytě bydlí nad námi člověk, který ji asi nemá a když přijde v noci a dupe v bytě po bytech, dělá to neskutečný hluk). Ještě  nás napadly vinylové podlahy, které vychází o dvě tři stovky více. Nicméně chůze po nich nejde slyšet působí tepleji než plovoučky. Určitě si obejdeme i to.

Holky mají vždycky problém se svou krásou i vlasy. Můžou vypadat sebelépe a stejně jim vždy něco vadí. Stejně je na tom má přítelkyně. Ta si pořád stěžuje že ji řídnou a vypadávají vlasy. Pořád studuje nějaké info na netu a zkouší všechno možné.

Mě nepřijde, že by měla vlasů mámo nebo jí řidly, ale znáte to. Zkrátka jí to nevymluvíte. Proto jsem si jednou sedl k netu s ní a pozoroval, co tak holky hledají. Dost často je něco jako vlasová kosmetika, kdy vám vyjede asi tak milion stránek. Samé šampóny proti lupům, šampóny pro suché vlasy, pro mastné vlasy, no všechno. Zkoušeli jsme teda hledat vypadávání vlasů a o tom je také spousta článků. Nakonec jsme se přes info web www.donnahair.eu dostali na nějaké informace o přípravku z velkým množstvím nějak zázračně namixovaných prvků, aminokyselin a nevím ještě čeho. Slibuje snížit padání vlasů, podpořit růst nových a zesílit vlas i zvyšit výživu kořínků. Toho se chytla a celou stránku přečetla a proklikla se do eshopu pilulka, kde přípravek objednaval. Rovnou balení 90 tablet donna hair forte na 90 dní a dárek zdarma (jakési cetky – přívěšek Swarovski). Stálo to sice kolem šesti stovek, ale budiž. Třeba pomůže.

Donna hair forte (zesílená verze) je přípravek složen z aminokyselin, vitamínů, minerálů a výtažku z rostlin (napřiklad kopřiva). Trochu se vyznám ve složení stravy, takže po nastudování příbalového letáku jsem zhodnotil, že jedna kapsle je docela hutně nabitá látkami. Kromě aminokyselin methioninu a tyrosinu (podporují růst a zdravou barvu vlasů) je zde třeba zinek (regulace mastnoty, zamezí vysušení), vitamíny A a B (vyživují vlas i kořínky). Jak tedy dopadla konzumace donnahair, každý den, jedna kapsle?

První měsíc žena nadávala, že to nefunguje, ale tak přes řadu recenzí, že to funguje ihned jsme na uvedeném webu donnahair.eu četli, že mají být lidé trpěliví. Druhý měsíc se jí zdálo, že při mytí vlasů vypadávají méně a také, že se jí vlasy méně lámou (má je dlouhé a hodně je v pohybu, což namáhá a poškozuje vlasy nejvíce). No dobrala celé balení donna hair 90 tablet a něco málo poznat bylo. Až po té jsme si všimli, že ji začínají podrůstat další nové vlasy. Ale to bylo opravdu až po těch třech měsících. Zřejmě by to chtělo ještě jedno balení aspoň na měsíc. Nicméně bych šetřil slovy o donnahair podvod. Zřejmě ty ženy, kterým to nepomohlo, mají nějaký zdravotní problém, nebo si koupily malé balení a kdo ví zda jej vůbec dobraly. Mé ženě to zdá se pomohlo, ale chce to čas, nenadávat a dodržovat i další pravidla péče o vlasy.

Když je člověku po třicítce a navíc má sedavé zaměstnání, začíná si všímat rychlých rozdílů, týkající se přemísťování hmoty na těle. A myslím tím to špatné přemísťování. Nejhorší na tom je, že vás mate vaše tělesná hmotost, která se nijak výrazně nezvýší. Proto jsem se problémem váhy začal více zabývat, ovšem na rozdíl od tlouštíků, já nechci hubnout, ale chci nepřibírat.

Do dvaceti let jsem minimálně čtyřikrát týdně trénoval (atletika), takže nebyl žádný problém. Na vysoké škole jsem sice již neměl pravidelný atletický trénink, ale nahradil jsem to jinými sporty. Přibližně třikrát týdně. Vzhledem k tomu, že se mi až v průběhu vysoké školy „zhrubla, narostla“ postava, nějaké kilo navíc jsem neřešil. Pořád jsem měl hezky vyrysované svaly na bříše i prsou. Po vysoké začalo první výrazné sedavé zaměstnání a navíc jsem omezil sport. V průběhu několika měsíců vidíte přeměnu těla. Ne, že by se zvýšila tělesná váha. Ale změnily se proporce těla. Prsní svalstvo bylo povislejší, méně vyrysované boky a záda. To jsem sledoval na sobě hned jen tak ze zrcadla. Váha se pohla asi jen o 3% nahoru a vzhledem k tomu, že to nebylo růstem svalů, tak všechno to byl tuk. Je tedy zřejmé, že problém nebyl ve stravování, ale čistě v pohybu. Poté jsem byl rok v zahraničí, kde jsem pracoval venku, v nízkých teplotách a šest a více hodin denně v pohybu (a v několika desítkách sněhu). Opět jsem shodil tuk, a poprvé v životě jsem měl skutečně vyrysované břicho. Paráda. Přitom mé ztravovací návyky byly poměrně dost špatné. Jídlo až po sedmé večer, ale zato k prasknutí, sladkosti večer, přes den málo. Zase zde hrál hlavní roli pravidelný pohyb. Po návratu z ciziny jsem opět usedl za počítač a po čtyřech měsících začal sledovat rozdíly. Sportu a pravidelnému pohybu jsem opět moc nedal. Po čtyřech měsících sledování jak se měním, tentokrát nejen přemísťováním ale už i nabíráním hmoty, jsem se rozhodl něco dělat.

S přítelkyní jsme trochu rozebrali jídelníček. Můj kamarád je slavný Břicháč Tom (viz. jeho fb page) a také mi několika radami pomohl. Takže co jsme udělali. Zrušil jsem na snídaní chleba. Spíš si dám jogurt, vločky, nebo ovoce. Oběd si zpravidla vařím sám, tam se nic moc nemění. Odpoledne si dám kousek ovoce nebo sladkost (ale tu už nejím každý den, ale snažím se jen parkrát do týdne). Večeři míváme spolu s ženou pravidelně kolem půl sedmé. Večer si nemohu odpustit chleba, tak jsem aspoň zmírnil ze tří krajíců na dva. Obvykle s nějakou pomazánkou co stvoříme. A k tomu hodně zeleniny, nidky už ovoce večer. Je tam hodně cukru, který nestačíte spálit a pěkně se vám uloží na tuk. Večer občas zhřešíme a dáme si tyčinky, napůl tatranku apod., ale snažíme se omezit tyto chutě. Druhá část byl návrat ke sportu. Jednou až dvakrát týdně mám mám kolektivní sport. Dvakrát týdně jdu hned ráno běhat a jednou za týden se snažíme jít hrát bedminton. Víkend je pak zpravidla aktivnější. Přes tento výčet aktivit jsem nakonec ale rád, když mám sport třikrát za týden (dnes je středa a ještě jsem neměl nic..). Nicméně výsledky se pomalu dostavují. Pozoruji to na mírném úbytku tuku v pase. Takže hurá pokračovat.

Dneska jsem po dlouhé době lozil opět s mojí drahou polovičkou po obchodech. Prošli jsem samozřejmě značkové drahé potvory jako Raplh Lauren, Pietro Filipi i bohužel pro mě Blažka. Že prý bych si měl pořídit nějaký nový obleček a pokud možno i košili. No říkám si Ok, proč ne, na druhou stranu košili jsem si nekoupil už pěkně dlouho, takže můj šatník bude asi sto let za opicemi.

Tak jsem vlezl do Blažka a koukal na ty skvosty. No předem upozorňuji, že slovíčko skvosty jsou v tomto případě myšleny dost ironicky, protože poprvé jsem padnou když jsem koukl na cenouvku, a po druhé jsme padl když jsem koukal na design. Pravda blažek je značka, takže košile za 1199 korun ještě není takvá tragédie, nicméně fakt, že její provedení bylo stejné jako můj 5 let starý šatník, byl argument, který zapůsobil ( a to jsem hleděl) na mojí drahou polovičku a tak jsem šli o dům dále. Vzali jsme útok Pietro Filipiho – sorry ale cena ještě vyšší a přišlo mi to jako kus hadru za pár šupů – takže ne. Minuli jsme i Hilfigerra ale ani tam se nějak moje představa neshodovala s nabídkou. Mám dojem že košile, které tyto firmy nabízí prostě zaspaly dobu. Když vidím občas týpka s košilí hned mě to zaujme, není to tím týpkem ale tím, co má na sobě. Moderní provedení, netypické mírně extravaghantní. Něco takového jsem našel v prodejně Prostějov – ale nebyl to klasický Prostějov, ale asi nějaká jejich dceřiná společnost, nebo jiná divize moderního oblečení. Udělal jsem Vám fotku 🙂 

Našel jsem tam přesně to co jsem chtěl – žel ta cena mě úplně nenadchla. Tím bych se ale pomaličku dostával k jádru mého dnešního příspěvku – představa o tom, jak by měla dnešní moderní košile vypadat. Zaprvé, co se materiálu týká, diskutoval jsem s více prodejci a v podstatě mi všichni řekli to samé. Model ze 100% bavlny je fajn vždycky a nikdy neurazí. Je to přírodní materiál, prodyšný tím pádem ale také nejdrahší. Nevýhodu je že se podstatně více mačká než košile z jiného matroše. Vždy mi bylo řečeno asi toto – pokud netrpím nějakou nadlidskou produkcí potu, mohu si s klidem vybírat model, který má 20,30% příměsi polyestérového vlákna. Díky tomu se košile jednak velice snadno žehlí ( na to slyšela moje polovina, páč já si opravdu sám nežehlím) a zároveň se zachovává prodyšnost materiálu a tak je košile Ok i teplejších dnech. Cenový ropzdíl je asi 20% ( 100% bavlny 1099kč, kombinační byla kolem 849-949 korunami) ale myslím, že cenu taky určovala sezónnost kolekce a novost.

Takže resumé: materiál bych chtěl tak 70:30 nebo 80:20 balna polyester. Co se provedení týká, tak takové to různé řazení knoflíčků považuji za samozřjejmost – je to maličkost, ale na celkém dojdu to působí jako nebe a dudy. Viděl jsem dokonce i hranaté knoflíčky a to teprve byla bomba. Lehké prošití rukávu či límečku pro trošku decentní extravaganci je pro mě osobně velice žádoucí, a barevnější vnitřní léga, která je při neformálním nošení košile vidět je pro mě nutností. Dvojítý límeček je pěkný, ale já osobně jej nevyžaduji – osobně pro formální použítí preferuji jednoduché zapínání košile – je to kvůli tomu, že kravaty se lépe a pohodlně nosí. Na volnočasovou či neformální příležitost bych ale volil dvojité zapínání. Suma sumárum, tohle je fotka na košile dle mého gusta.

Když kolega minule zmiňoval o stěhování a co si sebou nebrat, tak nakonec musím říct, že jsme se s ženou přestěhovali a bylo to lepší než vyhořet. Vyházeli jsme staré oblečení, rozdali (nebo rozbili) docela dost skla. S knížkami se rozloučit nedokážu, ale přeci jen jsem zhruba třetinu  (tj. kolem 100 kusů) knih odnesl do knihovny. Některé dali do regálu k půjčení a zbytek šel na rozebrání zdarma. Zamáčkl jsem slzu a odešel stěhovat.

Byt byl poměrně pěkný, na totální rekonstrukci to zatím není. Koupili jsme si akorát novou linku do kuchyně a pár nutných spotřebičů. Na podlahy jsme zatím dali levnější plouvoucí podlahu místo původně zvažované podlahy dřevěné. Rozhodla čtyřnásobně vyšší cena a také argument, že v bytě nebudeme asi celý život a další kupec by drahé dřevo ani neocenil. Největší dilema teda bylo co uděláme se stěnami. V podstatě máte dvě možnosti. Buď klasicky vymalujete, nebo použijete tapety na zeď. Spoustu lidí (hlavně starších) se směje při zmínce tapety na stěnu. Dobře si pamatují doby zasviněného pokoje od lepidla, smrad a roztrahný papír všude kolem. Ano, takto to skutečně bývalo. Jak to je dnes?

Při brouzdání na netu jsme zjistili, že jednak jsou tapety na západě opět IN a že lepení je dnes již podstatně jednodušší záležitost. Tak jednoduchá, že tapetování zvládnete sami (ano, i v jednom člověku to lze). Proto jsme se rozhodli pro kompromis a část bytu (hlavně boční stěny) jsme vymalovali a na hlavní stěny jsme použili tapety do bytu s několika vzory v odstínech malby. Nejdříve jsme zjistili, že nejlepší jsou vliesové a vinylové tapety na zeď. Dále je důležitý výběr vhodného vzoru a barvy. Existuje několik různých eshopů, ceny i produkty jsou víceméně stejné, takže jsme hledali shop, kde je snadné vyhledávání. Nakonec jsme našli na www.vasetapety.cz , výhodou zde je dosti propracovaný a zároveň uplně jednoduchý filtr. Zadáte materiál (víceméně hledejte pouze vlies). Dále barvu – jsou zde jen základní barvy, odstíny vám to nabídne u konkrétní barvy. Nemusíte tedy zadávat extra světle modrá a tmavě modra, ale všechny jsou jednotně pod parametrem „modrá“. Jako poslední zadáte vzor. Samozřejmě můžete zaškrtnou více položek. Super je, že to třídí okamžitě a nemusíte klikat na potvrzení výběru. Tapety jsme dostali v pořádku během pár dnů, poštovné zadarmo.

Lepení nakonec bylo skutečně jednoduché. Koupili jsme moderní vliesové tapety. Jejich výhodou je, že lepidlo dáváte pouze na stěnu. Pak je to už jen otázka dodržet návaznost vzoru v každém dalším pruhu. Ale protože znáte vzdálenost, jak často se vzor opakuje (tzv. raport neboli prostřih), tak vás vzor víceméně navádí sám. Tapety přes sebe nepřekrývejte, vždy přikládejte jen těsně k sobě. Za jedinou nevýhodu lze považovat vyšší cenu. Za 1 m2 tapet zaplatíte v průměru 40 Kč. K tomu je třeba přičíst nějaké to lepidlo, váleček na lepidlo případně ještě penetrace a dostanete se třeba na cenu 50 – 60 Kč za 1 m2. Na druhou stranu, vlieosové tapety vydrží na stěně desítky let aniž by změnily svůj vzhled nebo rozměr. Navíc jsou maximálně prodyšné a nehrozí tedy, že by pod nimi vznikaly plísně. Výsledný efekt celého našeho bytu byl vynikající. Kombinace vzorů s klasickou malbou mohu tedy jen doporučit. Jen si dejte trochu práce při hledání správného vzoru a odpovídající barvy.

Tuto klasickou poučku vám řekne se smíchem každý, kdo se stěhoval. Kromě těch kteří skutečně vyhořeli. O stěhování jsme diskutovali na posledním hospodském srazu a z celé rozpravy vyšlo najevo několik faktů, které by jste měli při stěhování, respektive v průběhu života dodržovat.

Stěhování je ve většině přípádů docela radostná událost. Obvykle  se totiž stěhujeme tak zvaně „do lepšího“ (tedy většího bydlení) nebo aspoň „za lepším“ (do nového města, za lepíš prací apod.). V opačném případě to již tak veselé není, pokud se musíme stěhovat „do horšího“, např. z finančních důvodů, po přírodní katastrofě – voda, oheň…). U obou důvodů je však vhodné využít situace a pořádně probrat všechny věci, které máme v současném domově. Tím máme na mysli nábytek, elektroniku, obrázky-plakáty, další dekorace, oblečení, osobní cetky a krámy. Ale také různé staré sbírky, nádobí, sklo, sportovní vybavení a hračky. Všechny tyto věci si zaslouží probrat kus po kusu a nemilosrdně vyházet to, co nepotřebujete, na co jste třeba rok nešáhli nebo to máte schované hluboko ve skříni a nepoužíváte. Využijte této možnosti a nezaserte si nové bydlení podobnými věcmi. Oblečení dejte do sběrného kontejneru nebo do charity, elektroniku můžete někomu věnovat. Starý nábytek lze také nabídnout, třeba začínajícím rodinám.
Protože většina z naší grupy teprve začíná vlastní život (tedy řeší vlastní bydlení – koupi nemovitosti), vyvodili jsme z našich zkušeností několik poznatku o střádání hovadin v našem bytě, které nám budou v budoucnu dělat problém s místem nebo případným stěhováním.

Knihy. Zabírají poměrně dost místa, jsou velmí těžké  afakt se blbě stěhují. Navíc do většiny knih během roku ani nenakouknete. Řešením je Kindle – elektronická kniha. Seženete na něj jakoukoli knihu a nezabere žádné místo. Samozřejmě se nebavím o srdcových kníhách. U mě třeba různé motivační, burzovní nebo marketingové knížky. Ty mám raději v papíru.

Sklo a nádobí. I když většinou mladí žijí ve dvou, později například ve čtyřech, máme obvykle doma desítky hrnků a sklenic, spoustu hrnců, panví a rendlíků. Uplně zbytečně. Nejlepší je mít jednu lepší sadu pro šest  lidí a tu doplnit obyčejnou sadou pro čtyři a máte vymalováno.

Povlečení. Není nutné mít šest sad povlečení, které zaberou celou velkou skříň a používat ho deset let. Lepší je mít dvě sady, maximálně tři a jednou za rok dva, jednu vyhodit a koupit novou sadu. Vždyť to dnes stojí pár stovek. Dnes není nutné něco schraňovat do zásoby. Všeho je plná řiť v obchodech a hlavně na webu.

Toto byl jen část vyčtu z toho, na co jsme přišli a čím se nemusíte doma obklopovat. navíc, pokud snížíte počet těchto tří uvedených artiklů, je jasné že budete i méně nábytku doma. A rozhodně není na škodu mít vzdušný byt.

Mnoho z vás má v domácí knihovně tento literární skvost, aniž by o tom věděla. Obsáhlý román významného autora z přelomu 19. století, Jacka Londona. Protože jsem zrovna knihu dočetl, chci se podělit o její děj, dojmy ze čteční a poselství, které kniha přináší.

Jack London (1876 – 1916) byl hlavně dobrodruh, který se živil jako námořník, lovec, aljašský zlatokop nebo tulák. Jeho láska k literatuře a románům vyústila ve vlastní tvorbu. Pro jeho drsný styl psaní se nedokázal hned prosadit, ale díky jeho trpělivosti a neoblomnosti nakonec své povídky a knihy protlačil mezi vydavatele a stal se slavným a hlavně bohatým autorem románů. Mezi nejznámější patří Volání divočiny, Bílý Tesák, Mořský vlk, Tulák po hvězdách, Železná pata a další. Spisovatel zemřel mlád, kvůli problémům z nadměrného pití alkoholu, problémy z penězy a možného předavkování morfiem.

Kniha Martin Eden vychází částečně z vlastního Londonova života. Mladý námořník Martin zbožňuje knihy a hodně čte. Způsob jeho života je velice stručný. Po několika měsících ztrávených službou na moři, vydělá peníze a potom je několik měsíců bohémsky utrácí na pevnině. Jednoho večera se přimotá do bitky a pomůže mladému muži Arthurovi, synu právníky v buržoázní vyšší společenské vrstvy. Ten ho pozve do rodiny na večeři. Tam je Martin uchvácen jemným a kulturním životem lidí z této nejvyšší společenské vrstvy. Ihned se také zpřátelí a postupně zamiluje Ruth, sestry jeho hostiele. Zájem o knihy je sblíží a Ruth pomáha Martinovi v jeho samostudiu literatury a věd a zamiluje se do něj. Martin ji slibuje, že se prosadí jako autor v literatuře. Začíná psát povídky a básně, nicméně všechny jsou redakcemi magazínu odmítány. Musí ještě jednou vyjet na moře a jedno léto ztráví také těžkou prací v prádelně. Seznamuje se také s mladými muži různých filozoficko-ekonomicko-společenských názorů, které Martina ovlivňují a pomáhají mu zlepšovat se v psaní. Ruth se s ním rozejde, i kvůli tlaku rodičů, kterým se chudý nepracující možný zeť ani trochu nezamlouvá. Po dlouhých dvou letech ustavičné denní práce je Martin na pokraji zoufalství a bez peněz. Pak jedno malé vydavatelství chce vydat jeho knihu v malém nákladu. Kniha má úspěch a tiskne se dalších tisíce dotisků. Stává se bestselerem. Prodávají se také všechny jeho předchozí spisovatelské pokusy. Martin se stane slavným a velmi bohatým. Současně však znechuceným kvůlí lidí, kteří se na něj najednou obracejí jako největší přátelé. Vše koncí Martinovou sebevraždou, skokem do moře a utonutím.

Kniha popisuje reálné následky úspěchu. Nezájem lidí, kteří se otáčejí pouze za úspěšnými a bohatými. Dokud byl Martin chudý, nezajímali se o něj. Dále je zde naznačeno, jak jsou běžní pracující lidé 19. století novodobými otroky. Celý den tvrdě pracují, aby se mohli najíst a zaplatit nájem. London poukazuje n pozlátko vyšší třídy, na kterou se chudina dívá jako na bohy. Přitom to jsou stejní lidé, jen mají více peněz. Krásně zde popisuje přírodní zákony a právo silnějšího, které fungovalo v pravěku stejně jako dnes.