Nezařazené

Přemýšlel jsem o vhodném dárku, kterým udělám radost svému obchodnímu partnerovi. Spojím příjemné s užitečným a vyberu něco z reklamních předmětů. Výběr je široký a cenová relace podle mých představ. Vyčlenil jsem pětistovku.

Reklamní elektronika mne zaujala nejvíce. Rozhodně lepší, než propisky nebo deníky. To raději vyberu USB disk, bezdrátový reproduktor, nebo třeba powerbanku. K tomu můžu přidat kapesní svítilnu alias baterku, a mám vystaráno. Praktický dárek, který využije určitě.

Další možností je reklamní textil. Ani zde není nuda. Na luxusní osušku natisknu logo firmy a jsem spokojený. Osušku může rodina klienta používat i ve volném čase. Zaujaly mne i další předměty z textilu – multifunkční šátky, trika, košile a batohy.

Jako třetí možnost jsem našel reflexní prvky. Zde jsou k výběru vesty, odrazky, multifunkční šátky a nálepky. To užije opět celá rodina. Užitečný dárek se bude hodit a zároveň ukáže mému obchodnímu partnerovi, že mi záleží na jeho bezpečnosti. Dobrá volba.

K některému z výše uvedených předmětů ještě přidám něco eko. Hodí se přidat něco z recyklovaných materiálů. V současné době se to hodí, důraz na udržitelnost se mi líbí i jako možnost šplhnutí si u klienta. Jako pětku bych označil právě tu drobotinu, kterou samostatně pořizovat nechci. Hrnek, fixy, propisky, prostě něco malého, kde bude logo mé firmy. Cokoliv, co je praktické a klientovi k užitku. Nakombinuju několik prvků najednou. Vybral jsem powerbanku, svítilnu, eko předmět a nějakou drobnost k tomu. Přemýšlel jsem ale i o multifunkčním nářadí. To by se také hodilo. Příště.

Nefunguje. Přístroj nefunguje a vy nevíte, čím to je. Zkoušel jsem najít příčiny nejčastějších závad pračky. Bez tohoto přístroje se prostě neobejdeme, je tedy potřeba se v něm alespoň základně vyznat.

Prádlo je mokré a není vyždímané

Pračka již doprala a vytahuji prádlo ven. Prádlo je ale beznadějně mokré a není vyždímané ani omylem. Jak je to možné? Můžu si za to zřejmě sám. Samozřejmě pokud se nejedná o nějakou významnější poruchu, je to jen tím, že jsem pračku překrmil.

Do pračky jsem vložil příliš mnoho prádla, nebo nějaký větší kus. Pro příště budu muset prádlo v suchém stavu vážit. Každý prací program je totiž určen pouze pro omezené množství prádla. Trvalé přetížení pračky navíc vede k trvalejším potížím.

Na prádle je prášek

Vložili jste do pračky prádlo a těšíte se, až jej vytáhnete vyprané. Místo toho ale vytáhnete z pračky mokré prádlo, na kterém je prášek. Jak je to možné? Zřejmě jste to s práškem trochu přehnali a použili jste větší než doporučené množství. Bohatě stačí slabá lžíce prášku pro celé prádlo, nebo použití dlouhého pracího programu a prací kapsle.

Neodtéká voda

Každá pračka signalizuje nejběžnější potíže. Když se vaší pračce stane, že ukazuje špatné odtékání vody, nemusí to být nic vážného. Pouze jste zapomněli na běžnou věc. Jak často čistíte filtr pračky? Správně bychom měli filtr čistit jednou měsíčně. Stačí jej vyšroubovat, vyčistit a vložit zpět. Zanesený filtr může způsobit poruchu čerpadla.

Základy jsem pochopil. Příčinu odhalil. Opravdu jsem si za to mohl sám.

Pracovní doba od nevidím do nevidím není příliš lákavá. Co takhle si začít čas stopovat a následně trochu omezit pracovní zápřah?

Když pracuji na počítači, často sklouznu k prokrastinaci. Místo pracovních povinností si pročítám Instáč, Twitter nebo Facebook. Následné zjištění, že mi časově trochu ujíždí vlak, není moc příjemná. Místo toho by se hodilo stopnout si, kolik času vlastně zaberou skutečné pracovní aktivity. Měříme!

TopTracker stopuje, statistiky nemá

Nechcete za stopky dávat žádné zlaťáky? TopTracker je bezplatný. Snadno se používá a jste to vy, kdo musí kliknout, že se právě nevěnujete práci, ale lelkování. Statistiky nenabízí, kdo by je taky používal?

Toggl – v jednoduchosti je krása

Nepotřebujete žádné složitosti. Nazvěte si úkol podle svých potřeb a spusťte stopky. Když odcházíte na toaletu, snadno nástroj stopnete. Při návratu je opět pustíte. Základní podoba programu je zdarma. Můžete ale využít placenou verzi, kterou mají v oblibě zejména šéfové.

PrimaERP – propojte se s Googlem

Jednotlivé úkoly můžete snadno rozdělit. Pracujete pro více klientů? Appka vám pomůže trackovat jednotlivá zadání. Následně se velmi snadno propojíte s Googlem, Basecampem nebo Exchange. Tato appka je vhodná i pro týmovou práci. Šéf si omrkne, jak dlouho jste pracovali, a následně vám nachystá vyúčtování.

TimeEdition – osm různých projektů

Když bude váš počítač nečinný, tento nástroj automaticky zastaví měření času. Stopování se obnoví až v době, kdy jste zase u přístroje. Data si můžete nastavovat ručně, statistiky se netvoří.

Timely má i kalendář

Stopky jsou málo? Propojte nástroj pro měření času s kalendářem. Timely má buď ruční, nebo automatické zapínání času. Jako výsledek vám bude nástroj připomínat, jak moc efektivní jste při práci. Hodí se.

Používám Toggl, je užitečný a není složitý.

Neo z Matrixu je jeden z nejznámějších herců současnosti. Stále skromný člověk je také filantropem a podnikatelem. Objevil se ve snímcích Constantine, Ďáblův advokát či John Wick. Jeho pohled na život je pro mnohé inspirací.

Do práce metrem

O herci je známo, že si nepotrpí na luxus. Považuje to za zbytečnost, kterou ve svém životě nepotřebuje. Do práce dodnes jezdí metrem. Herec neměl v životě na růžích ustláno, i proto se možná snaží žít pokorně a skromně. Jeho dcera zemřela během porodu, jeho partnerku usmrtila autonehoda, jeho sestra si prošla rakovinou.

Výroky, které mají smysl

1. „Jsem ve stádiu svého života, kdy se vyhýbám hádkám. I když mi řekneš 1+1=5, máš naprostou pravdu, užívej si to.“
2. „Každý boj, kterým jste si v životě prošli, z vás udělal osobu, kterou jste dnes. Buďte proto vděční za těžké časy, protože díky nim se stáváte silnějšími.“
3. „Někdy se nejhůře dosahují jednoduché věci.“
4. „Upřímně, snažím se nedělat nic, co nechci.“
5. „Když je 20, tak se na smrtelnost díváte úplně jinak, než když máte padesát.“
6. „Jedinou osobou, která mi bránila v dosažení štěstí, jsem byl já.“
7. „Když jednou za čas uděláte něco špatného nebo nesprávného, ​​netřeba si z toho nic dělat. Vašemu egu to může jen prospět.“
8. „Vychovali mě tak, abych se k ostatním choval tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně. Jmenuje se to respekt.“
9. „Naučte se pozorně vnímat druhé lidi a svět. Je to vcelku jednoduchá schopnost, díky které to v životě můžete dotáhnout hodně daleko.“
10. „Když cítím, že nemám svobodu, že mě něco omezuje a že nemůžu dělat to, co bych chtěl, obvykle nezůstávám v pasivitě a reaguji. Jdu proti tomu, co mě omezuje.“

Podle herce je také mimořádně osvobozující si uvědomit, že budoucnost máme jen a jen ve svých rukách. Ne nadarmo platí za inspirativní osobnosti současného světa.

První školní den a venku od rána déšť. Nevím proč, ale tento obrázek si pamatuji z každého mého školního roku. I když to samozřejmě nesmysl. Ale první školní den má být prostě truchlivý a smutný. Po dvou měsících volnosti nastávají opět povinnosti a práce.

Ovšem letos to hodně žáků cítí jinak. Většina je určitě šťastná, že může už jít po covidových prázdninách za svými spolužáky. Covidové prázdniny trvaly skoro tři měsíce plus standardní dva prázdninové měsíce v létě. Celkem pět měsíců doma. To je fakt masakr. My měli maximálně týden uhelné prázdniny. A snad jen jednou byly týdenní chřipkové prázdniny.

Jenže tohle dlouhé, skoro půlroční volno, rozhodně děckám neprospívá. Vidím to na našem mladým. Chodil do sedmé třídy, takže střední škola je mu ještě ukradená. Škola se sice snažila, dostával pravidelně emaily s úkoly a my zase emaily s várováním zda něco dělá nebo se fláká. Za to jsem byl rád, protože rodič má aspoň nějakou kontrolu. Předtím jsem ho aspoň viděl dělat večer úkoly a učit se. Teď ale, odpoledne přijdete z práce a děcko už paří hry na kompu a tvrdí že vše do školy stihlo dopoledne.

Největší problém školního „home office“ je nuda a málo práce. Těch pár úkolů zvládne za dvě hodiny, ale normálně by ve škole byl šest hodin. A sám, nad rámec školních úkolů sám od sebe nic nedělá. Takže když byl i zákaz setkávání, tak jsme ihned zjistili několik nevýhod:

• hodně se nudí (pařit fornite celé dny taky nejde..),
• nevidí se na živo s kamarády a internetový kontakt to nenahradí,
• škola zabírá málo času a nad rámec úkolů se nic neučí,
• nefungují kolektivní sporty a kluk se nevybije pořádně.

Jako rodič to už fakt nechci zažít. Protože po pár týdnech to bylo k nevydržení. Nakonec, ač chcete či nechcete věřit, přišly nářky, že chce už jít do školy a že mají zrušit letošní prázdniny!

Takže déšť nedéšť, dnes vystřelil s úsměvem a radostí do nového školního roku.

V minulosti jsem tu psal článek o tapetách, které jsme použili do obýváku a ložnice. To, že jsou fajn, na tom se nic nemění. Manželka je spokojená a to je důležité. Teď jsme ovšem řešili výzdobu pokoje pro naše malé nové dítě. Prohlídli jsme několik katalogů dětských tapet, dokonce jsem se uvolil a navštívili jsme i kamennou prodejnu. Nicméně se mi celkem nic nelíbilo. Máme představu nějaký zvířátek, ať se na ně může to malé dítě dívat a v hlavičce mu budou vznikat příběhy. Když už jsme ale narazili na zvířatka, tak to byly africké zvířata. To nechceme. Doma jsem důkladněji pátral na netu a nakonec se rozhodl, že si nechám vyrobit fototapetu. To je vlastně tapeta, ale ve vlastním rozměru a s vlastním vzorem. Můžete použít i vzory které nabízejí na eshopu. Nic se mi ale nehodilo, tak jsem si našel vlastní a vyrobil malé takovou koláž. Při výrobě fototapety je nutné mít kvalitní podklad. První obrázek, který jsem jim poslal (na vasetapety.cz) mi zamítli s tím, že tisk nedoporučují. Druhý také nebyl dobrý. Je těžké získat kvalitní fotky v rozlišením více tisíc pixelů. My chceme tapetovat stěnu o velikost 4 x 2 m, takže značná plocha. Ještě jednou jsem tedy hledal v jejich kategorii fototapety na zeď v sekci příroda a zvířata. Nakonec jsem našel vhodnou fotku, kterou použiji. S licencí si nemusím lámat hlavu, protože tu má eshop. Samotná výroba fototapety na zeď trvá zhruba týden a pak mi přišla hezky zabalená v tubusu i s lepidlem. Vliesové fototapety jsou to samé, co vliesové tapety. Stejný materiál. Akorát povrch je hladký a matný. U tapet je obvykle povrch drsný dle vzoru. Lepení je taktéž téměř to samé a já, vycvičen klasickým tapetováním jsem neměl problém. Fototapeta sice byla na míru, ale s jejich vzorem, který je v super kvalitě a rozlišení.

Zoot – asi první místo kde spousta lidí jde, osobně ale asi nejsem cílovka, protože bych si na zootu nikdy nic nevybral. Ale stejně tam vždycky zabloudím. Ceny jsou vyšší – kvalita jak kdy, ale ten design…. slabej slabej slabej. Hrají si na obchod co prodává značkové věci, ale jsou to spíše značky no name…. které běžné populaci nic moc neříká. Hlavní problém zootu jsou vysoké ceny – ty jsou vysoké hlavně z důvodu toho, že potřebují pokrýt prostě náklady na vratky a další věci. Zoot má vratky až 40%, protože lidem doporučuje koupit si 2 velikosti, či více a ostatní vrátit. Navíc platí i dopravu za cestu zpátky… Proto potom pánské kraťasy které nejsou ničím vyjímečné stojí 1190 , protože je v ceně započtena marže, vratka 4% lidí, zpětná zásilka 40% lidí, 20% totálních vratek…. osobně si myslím, že lidi by si raději zaplatili menší cenu s tím rizikem že sem tam něco vrátí na své náklady.

Quees – Why not určitě ano, správní streetware a hip hop fanoušci si tu vyberou. Samozřejmě pro elegány tu asi nic moc nebude, navíc ceny jsou dost vysoké, a značky jsou pro běžnou populaci spíše nic neříkající. Pro cílovku je to ale jiná písnička.

Woodmint – Ano určitě ano, nicméne poslední dobou až moc mají široký sortiment a člověk se v tom začíná ztrácet, filtrace není nic moc… takže podle střihu či dalších věcí nevyberete. Vždycky tam zabrousím, ale vyberu si už spíše v méně případech.

Stonewer.cz – řekl bych asi přímá konkurence Woodmintu ( nebo stejný majitel a konkurence sám sobě? ) Spousta věcí je totožných, prodávají značkové věci Dangerous, Just Rhyse atd s dodáím do pracovních dní. Což je dříve než inzeruje Woodmint. Jak to je v reálu posoudím, koupil jsem si tam jedny barevné pánské kraťasy.

Bolf – kupoval sem tam loni mikinu, tepláky i kraťasy…. sorry, ale hroznej shit… ještě před prvním praním se to sežmolkovalo, evidentně je to low costové čísnké zboží.

Eshopáři jej dobře znají. Skvělá metoda jak se ukazovat a připomínat zákazníkovi, který projevil o nás produkt zájem. Jednou navštíví váš web, prohlédne si nějaké produkty a pak mu je několikrát ukážete, nabídnete nějakou slevičku a už je váš. A nakoupí.

Pro neznalé, ty co nakupují. Znáte to, když přijdete na nějaký web prohlédnete si produkt, který vás zaujal v reklamě. A pak se vám neustále na facebooku a na všech možných webech zobrazuje na tento eshop reklama. Dokonce i na konkrétní produkt. A pak u toho samého eshopu vidíte, že mají dopravu zdarma a jdete do toho.

Teď se vrátím k eshopařům. Co mě napadlo. Sám mám eshop s produktem, kterého je ale strašně moc vzorů a barev (klidně si představte třeba tričko). A mám jich na výběr kolem 6000. Konkurence má samozřejmě to samé, takže se přebíjíme hlavně cenami. Většina z nich je na objednávku, takže doručení trvá cca 7 pracovních dní. Konkurence to má podobně. Tolik k podmínkám. Co jsem ale vysledoval? V posledních měsících narůstají nevyzvednuté dobírky. U platby převodem se to nestane nikdy. Ano, lidi jsou více laxní. Nejsou zvyklí držet slovo. Něco si objednají a v tu chvíli to pustí z hlavy. Ale myslím, že na zvýšené procento nevyzvednutých zásilek má vliv i dynamický remarketing (zjednodušeně – zobrazování reklamy s prohlédnutými produkty). Tzn. že zákazník objede pár eshopu pak koupí u vás. Vy produkt zabalíte a pošlete. U našeho sortimentu to trvá týden nebo více. Zákazníkovi mezitím skáčou do reklamy nabídky konkurence, jiné vzory a barvy. Zalíbí se mu něco jiného, tak objedná jinde znova a váš balík nevyzvedne. Je to smutné, ale myslím, že tato situace bude jen narůstat. Lidi zkrátka serou na to, že se někde jinde zavázali. S klidem to nepřevezmou.

Nevím jestli je to jen pocit, ale mám dojem, že v poslední době nikomu nerozumím. Jakobychom všichni mluvili jinou řečí, přitom používáme češtinu. Samozřejmě to popisuju trochu nadneseně, ve skutečnosti mám na mysli, že téměř všichni lidi okolo mě mluví jen o sobě. A nemusí jít pouze o mluvené slovo.

Schválně si otevřete nějaký váš komunikátor. Třeba facebook, viber, skype či cokoli používate. Podívejte se na poslední rozhovor s někým. Pečlivě si přečtěte pár desítek vět. Jaký máte pocit? U mě jsou rozhovory o koze a o voze. Pokud se snažím s někým o něčem mluvit (o tématu, které je pro mě zajímavé a v danou dobu důležité), tak většina lidí z mého okolí se nevědomky snaží otočit téma hovoru na to, o čem chtějí mluvit oni. Tzn. že když o něčeme mluvite, na nic se vás druhá osoba neptá a její obvyklá reakce je „to já, když jsem.. “ a okamžitě stočí rozhovor na ní. Já už jsem rezignoval před lety někomu tlačit mé myšlenky. Je to marné. Lidi na ostatní serou. Schválně až budete ve skupině přátel-známých, přestaňte se tlačit o slovo a zaposlouchejte se. Každý bude mluvit o tom svém. Je to skutečně jako kdybychom všichni mluvili jinou řečí.

Proč o tom píšu? Nemyslím, že by to bylo horší jen poslední roky. Lidské ego bylo stejné vždycky. Ale mám pocit, jako by někteří z mých nejbližších přátel už nezajímalo nic jiného než oni. Když se nevidíte dva měsíce, a oni hned spustí o jejich životě aniž by se zeptali na vás. To už je trochu moc i na mě. U cizích lidí je mi to u prdele. Ale u mých kamarádů mě to mrzí.

Media nás poslední měsíce tvrdě masírují uprchlíky. Na každém hlavním zpravodajském webu je to vždy hlavní zpráva, která má několik pokračovaní v průběhu celého dne. A ve stejném duchu už v tomhle informačním marasmu žijeme od jara. Pokaždé když otevřu lednici, mám strach aby na mě nevykoukl uprchlík.

Je to hrůza, ale pokaždé když se s někým bavím, tak debata přijde dřív nebo později na dotaz, co si o tom myslím. Sice odpovídám, že je mi to celkem v prdeli a že každý by se měl starat především o sebe, ale názor na to nějaký mám. Dneska se o něj pokusím podělit. Tak předně, je mi u zadele nějaké správné a nesprávné dělení na uprchlík, utečenec, imigrant, nelegál apod. Nemám čas ani chuť si zapamatovat, kdo je kdo. Pro mě je to jednolitá skupina lidí, kteří jdou za lepším životem. Ať už z důvodu války, náboženské nesnášenlivosti, nesvobody nebo proto, že jejich země zkrátka stojí ekonomicky za hovno a oni taky chtějí mít vlastní velký dům, auto, bazén a v létě dovolenou u moře. Všechny uvedené skupiny mají ve finále stejnou motivaci, dostat se do lepší země. Tady je ovšem první zádrhel. Jako lepší zemi považují tu ekonomický nejvyspělejší. Tedy Anglie, Neměcko, Francie, možná Skandinávské země. Vesměs všichni chtějí výhradně do těchto zemí. Z toho je jasné, že i ti, kteří původně utíkali před válkou se nakonec stávají ekonomičtí imigranti, protože chtějí „za lepším“. Takže rozdělování do skupin dle motivace imigrace je pravděpodobně nesmysl, protože ve finále jdou všichni za lepšími prachy. Nakonec na tom není nic divného. Když jsem šel na pár let do zahraničí, taky jsem se nehnal na ukrajinu ale na západ za lepšími penězi. Toliko asi ke druhům uprchlíků. Všichni jsou ekonomičtí.

Pokud by šlo jen o ekonomickou motivaci, budiž. Takových ukrajinců, vietnamců tady máme mraky. Co mi však vadí, tak je tahání sem islámu a jeho zvyků a tradic (které mnohdy ani nejsou v Koránu). Obecně (asi jako většina občanů ČR) jsem proti církvi jako instituci. Každý v něco vyššího věří, ale není nutné se kvůli tomu křižovat, blekotat modlitby a chodit do kostela. Církve nepřináší lidem nic dobrého. Možná těm, co jsou v absolutních sračkách a myslí si, že jim třikrát  denně otčenáš pomůže. A teď si vemte, že se tu bude roztahovat nová církev, která je v původních zemích brána jako absolutní pravda. Kde nejvyšší představený znásilňoval, loupil a dobýval území, a jeho věřící jej milují a cokoli napsal do Románu, tak se stává pravdou. To je podstatný rozdíl od křesťanů. Ti se distancovali od násilností páchaných křesťanskými představenými v minulosti. Ale muslimové se svého proroka nikdy nevzdají a budou jej vždy brát jako svůj idol a představitele těch nejlepších hodnot. Tyhle skutečnosti mi nejvíce vadí na „obyvatelích“ Evropy. Turka (muslima) už jsme za císaře pána několikrát hnali svínským krokem a jediné dobré co z toho vzešlo jsou Štramberské uši. A to nemluvím o mega uprchlickém byznysu.. (převaděči, neziskovky, noví úředníci..).

Dneska bych věnoval několik řádků tématu, o kterém se lidé baví, když už není o čem jiném. Nebo s kterým mohou začít diskuzi, ale také kolem něj vést dlouhé minuty debaty s nejbližšími přáteli. Řeč je samozřejmě o počasí. Nejdříve shrnu trochu zimu, pak se zaměřím na jaro a nakonec těch několik letních dnů co zatím bylo.

Protože mám kdysi v pravěku za sebou nějaký ten semestr klimatologie (kam počasí spadá) a hydrologie, myslím, že k tématu mohu říci více, než jen pár hospodských řečí. Letošní zima je z mého pohledu (statistik ČHMU) mírně podprůměrná. Tzn., že mrazy nebyly nijak silná a sníh přišel přišel pozdě a v malém množství. Nicméně řada lidí tvrdí, že byla strašně mírná. Což statistiky popírají. Jak nám bylo povězeno kdysi na přednášce, je paměť lidí na počasí (respektive obecně) zaměřena jen na ty krásné vzpomínky. Tedy lépe si rozhodně pamatujeme sáňkování a bruslení na rybníku než bláto a oblevy. Z toho vyplývá, že se nám zdá „když jsme byli malí, tak to byl sníh každý rok“. Nebyl! Bylo to stejné jako teď. Jeden rok sněhu metr, druhý rok bláto, pak zase bez sněhu ale silné mrazy, a tak pořád dokola. Nicméně je fakt, že zima byla letos podprůměrná což znatelně pociťuji teď, když chodíme ven se psama a chytají jedno klíště za druhým. Masakr (naštěstí existují prášky, díky kterým pes klíště odpuzuje a opravdu fungují).

Jaro naopak bylo studenější než obvykle a proto vše bylo opožděnější. Teploty byly v průměru o jednotky stupňů nižšší než dlouhodobý průměr. Přestože sníh opadl velice rychle, několik chumelenic vystřídalo neobvykle teplé dny a zapříčinilo umrzání některých druhů rostlin (možná jste si na zahrádce všimli). Zpoždění vyšších teplot nejvíce dopadá na zemědělce, kdy hrozí opoždění sklizně (respektive pomrznutí sadby). A také na včelaře.Nástup listů na stromech a keřích a samozřejmě růst květů byl zpožděn až o 3 týdny. Včely, které jsou po zimě doslova hladové po nektaru jsou nervózní a více hynou. Klasické jarní počasí se stabilní teplotou nebylo, většinou byla zima, neob naopak tropické vedra. Přechod do léta pak nelze téměř rozpoznat.

Je polovina července a léto má být v plném proudu se stabilními vysokými teplotami. Nicméně zatím je to houpačka. Před týdnem skončil týden tropických veder, kdy přes přesáhly teploty 32 C ve stínu a v noci padly na 25, v podstatě ze dne na den to vystřídaly dny s teplotami 15 přes den a 10 v noci, s dešťovými přeháňkami. Zvláští počasí, které nepřeje moc dovoleným. Ta nám začla se začátkem vlny veder, kdy jsme celý den byli uvězněni doma (naštěstí mimo panelák) a jen večer vyjeli na pár hodin na výlet. Hned na to se teploty otočily, a opět nás doma věznil déšť a ještě jsme málem od zimy topili. Výsledek je tedy takový, že roční období jsou opožděná a značně rozkolísaná, nicméně nic, co by se v minulosti již nestalo. Schovejte si tedy do batůžku deštník i plavky a směle vyražte na prázdninové výlety.