politika, byznys a veřejný život

Zrovna čtu na idnes pěkný rozhovor s majitelem a zakladatelem eshopu parfums.cz, Michalem Zámcem (33). Vždycky si takovéto články rád přečtu, jsou poměrně motivační. S podníkáním na internetu začínal už v roce 2001, kdy internet byl u nás prakticky v plenkách. Sám si pamatuju, že v té době jsem pořádně nevěděl co je to email. Časem jsme už měli aspoň analogové vytáčení (ten příšerný zvuk co šel z počítače, když se připojoval k internetu). Za minutu připojení mimo špičku se platilo přes 20 korun (tehda poměrně dost peněz). Takže obdivuju už jen to, že dokázal překonat ten pocit, že ho každá minuta připojení stojí dost peněz. Natož přitom něco tvořit. To jsou desítky stovky hodin práce. Představte si, že v té době také nebyly pořádně žádné návody na tvorbu webstránek. 

Konkurence prakticky neexistovala a stačilo hodit reklamu na několik málo inzvertních serverů. Ale trh byl také mnohem menší a lidé se báli nakupovat na internetu. Nejdříve prodával mobilní telefony a další elektroniku. Po příchodu velkých operátorů tento byznys přestával mít smysl (lidé raději kupovali na eshopech operátorů s prodejnou v zádech, dnes je to lidem jedno). V roce 2004 v podstatě ze dne naden přeskočil na parfums. Byznys se rozjel neskutečně rychle. Zejména pro to, že nasadil agresivní nízké marže a online konkurence v párfémech spíše neexistovala. Firma za 12 let dosahuje obratu nad 4,5 miliardy a má kolem 700 zaměstnanců. Rozpíná se rychle nejen v Evropě ale také už v americe (kde má docela dobrou pověst). Přesto řada lidi obchod kritizuje a kolují legendy že vyrábí a prodává falešné výrobnky, náhražky a ředí parfémy. Těžko řict, co na tom je pravdy (na každém pštrochu, pravdy trochu..). Naše rodinka (tedy přesněji řečeno manželka) nakupuje na parfums pravidelně jednou za pár měsíců, více méně stále stejné zboží a vždy je vše ok. Uvidíme jak si tento obchod povede dál s přibývající parfémovou konkurencí (alza, mall, vivantis a stovky malých shopů).

Včera, v úterý 22.3 byly provedeny dva „teroristické“ útoky v hlavním městě Evropské Unie v Bruselu. Zemřelo asi 35 lidí a desítky zraněných. Všichni zůstali jak opaření, politici vydali silná  prohlášení o zesílené bezpečnosti, neziskovky vyblily články o zvýšení xenofobních nálad ve společnosti. Umírnění muslimové odsoudili chování svých souvěrců z islámského státu a večer se všichni společně (umírnění i IS) ve svých domovech pomodlili ke společnému vzoru chování Mohamedovi. A zbrojařské firmy tleskají a přejí si jen více takových útoků aby mohly dobře a draze vyzbrojovat obě strany. Pro změkčilou Evropu se jedná o další varování že dobroserství se nevyplácí. A také o signál, že je čas se zamyslet nad zákázáním církve jako takové. Protože veškeré tohle zlo jde od Boha. A ten, nezlobte se na mě, do 21. století dávno nepatří. Křesťanský Bůh, pedofilní Aláh nebo otrokářský Budha, je to jedno. Všichni mají společné jedno. Nenasytnou bandu nejvyšších hodnostářů, kteří chtějí ovládat a zotročovat svět. Křesťanství naštěstí bylo na hlavu poraženo a nemá šanci dál prosazovat své fašistické středověké metody (navíc jeho vyznavači, aspoň v ČR, brzy vymřou). Otrokářský budhismus rozmetala Čína a jen pár blbů mu věnuje nějakou pozornost (ať už jdou s tím dalajlámou do prdele..) a Islám je třeba zlikvidovat, ten má ještě sílu. Protože se šíří z nenávisti, strachu, chudoby a nízké vzdělanosti.

Bruselské útoky jsou odrazem slabosti Evropy, dělat radikální rozhodnutí. Turek (potažmo muslim) to v Evropě zkoušel od 16. století. Celé vesnice a města byla zničena, lidé zabiti nebo odvlečeni do otroctví. Naštěstí se tehdejší vládnoucí třída (vesměs Rakousko-Uhersko) vypořádala a hnala jež až k Istanbulu. Nic dobré z toho nevzešlo. Tak nechápu, proč se všechno tohle opakuje. Měli jsme v historii dost problémů s náboženstvím (s křesťanstvím), Evropa se s ním vypořádala po svém, tak není důvod si ji zasírat nějakým novým náboženstvím, které je navíc silně fanatické a nemálo se podobá fašismu. A s tím máme už taky své zkušenosti. Mimochodem, umírněný fašismus je u nás povolen?

Nechci tady vyřvávat jestli přijmout předepsané kvóty nebo ne, to nezaléží na mně, ať už si o tom myslím cokoli. Akorát bychom se na to měli pragmaticky. V číslech. Tak jak jsem to viděl na nějakém videu na youtube, příklad s kuličkama. Na Zemi je necelá miliarda lidi. Z toho podle OSN žijou asi 4,5 miliardy na hranici chudoby.

Z toho víc jak miliarda v Africe. A teď ukazoval čísla, kolika uprchlíkům pomůžeme. Přelíval ty boxy s kuličama a názorně ukázal, co to a Afrikou udělá když EU pomůže 100 000 utečenců. Vůbec nic. Každý rok tam stejně přibyde dalších 20 milionů narozených do chudoby (to je už po odečtení mrtvých). Takže výsledek není žádný. Pomůžeme pár tisícům, respektive si zhoršíme vlastní životní podmínky a další desítky milionů přibudou. To je cesta do pekla pro celou planetu. Jediný a zásadní problém zkrátka je, rychle rostoucí množství lidí. A rozhodně to nejsou Evropani a Amíci. A sluníčkáři? Těm nejde o nic jiného, než aby se dál vyhazovaly miliony euro za pomoc s muším efektem.

Vcelku se zajímám o ekonomické dění v západní světě (naproti tomu vím kulové o Asijské části) a v poslední době se hodně píše o rekordním růstu hodnoty majetku lidí a současně o stále větším a větším rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Myslím si, že celá tahle hysterie ohledně růstu ekonomiky je blbost

Nejsem příliš seznámem s fungováním dluhopisů ani tištěním peněz, ale umím jedno. Z jakéholi cenové grafu poznám, jestli je něco špatně. A když se podívám na graf akciové indexu SP 500, mám pocit že se toho špatně děje hodně. Po vrcholu v roce 2007 (hodnota indexu cca 1520 bodů) nastal prudký pokles a prudký nárust, který dnešním čítá celkem o více jak 25% (oproti vrcholu v 2007) a to na hodnotu 2100 bodů. Zajimavé, že close včerejší ceny zavřel právě na této kulaté hodnotě. Obchodníci neví jestli mají fičet dál. Nárust 25% za 7 let je poměrně malý, průměrně nějaké 3,5 % ročně. Tzn, že jen mírně překonává inflaci. Takže kecy v kleci, že firmám se daří skvěle a výnosy rostou. Růst firem je minimální pokud od tohoto ročního zisku odečteme inflaci. Takže veškerý růst akciových trhů má za následek inflace. Ještě hůře to vychází, pokud vememe vrchol grafu z roku 2000 (hodnota taktéž 1500 bodů) jenže teť to je 25% růst za 15 let, což dělá průměr 1,66% ročně. A to znamená co? Že růst trhu je nižší než míra inflace. Naštěstí ne vždy ceny akcií odráží sktečnou hodnotu firmy. Bohužel mám pocit, že nyní je to stále častější a odchylky ceny účetní a tržní mají dalekovýc vyšší odchylky.

Takže ať si všechny ihned a idnes a další zpravodajské servery strčí do zadnice hysterické zprávy o růstu akciového trhu. Všechno je to jen lobby finančních skupin, které doufají, že jim lidé nastrkají peníze do jejich úžasných podílových fondů. To jim bez rizika zajistí stabilní královský příjem z poplatků. Podílové fondy jsou jeden z mála byznysů, kde majitel nenense žádné riziko. Vše se vždy svede na trh.
Na druhou stranu doufám, že četné zprávy o skvělé ekonomické situaci přiměje lidi opět nalít prachy do akcií, aby mohla být další „krize“, a tihle lidi se mohli ostříhat o peníze. Protože jedině z toho důvodu se vůbec nějaké významné poklesy trhu dějí. Já samozřejmě budu u toho. Stejně jako jsem byl u výrazného poklesu ropy. Ale o téhle naplánované pohádce, kde se pěkná partička lidí napakuje, zase příště.

V minulém díle jsem zmiňoval řešení hypotéky dle finančního poradce. Jednalo se o vzetí delší hypotéky s nižší splátkou a ušetřené peníze ze zbytku dávat do fondu. Dneska se podíváme na zbytek produktů, které nám poradce nabídl.

Přestože si o hypotéce v kombinaci s investici mohu myslet co chci, poradce pokračoval s finančním plánem dál. Další věcí bylo zajištění v případě, že se přítelkyni něco stane. Zde se konkrétně bavíme o situacích – ztráta zaměstnání, dlouhodobá nemocenská, invalidita, nemožnost pracovat z důvodu invalidity. Přestože jak nám na první schůzce tvrdil, že nemá rád pojištění a je to poslední řešení, tak samozřejmě nepřišel s ničím jiným než pojištěním a to krásným Investičním životním pojištěním. Jedná se nejčastější produkt na pojistném trhu. Je super vyhodný jak pro pojišťovny, tak pro makléře. Nutno podotknout, že makleřská firma dostane jako provizi 24x násobek měsíčního pojistného. Výhodou či nevýhodou je, že část pojistného se investuje do fondu a peníze mohou navíc vydělávat (ovšem většinu výdělku shrábne pojišťovna). Na konci smluvní doby vám pak nějaké peníze vyplatí – zbydou li nějaké. Jasnou nevýhodou je sama logika pojištění. Přítelkyně má jako firemní benefit rizikové pojištění na tvralé následky a smrt. Poradce celkem vhodně doplnil nevykryté položky jako invaliditu. Pojištění pro případ nemoci nebo ztráty zaměstnání nedal, což je logické s ohledem na její vysoký plat a případnou vysokou částku nemocenské nebo podpory. Jako selhání zde shledávám nedodanou podrobnou kalkulaci, kolik se měsíčně platí za kterou položku pojištění. Zbytečné byly i urazy již od 0,01 procenta poškození. Platí se za to mejlant a ve finále dostanete prd. Poradce vám nikdy nedá pět deset tabulkových příkladů na kolik máte nárok při nějakém zranění. Jen  cílovou částku, na kterou by jste museli být v podstatě mrtví aby jste dosáhli.

Poslední věc, zajištění na stáří. Poradce doporučil ponechat stávající penzijní připojištění, ale změnit investiční strategii na dynamickou. To není podle mě uplně blbě. Trochu blbé mi přijde že nedoporučil zvýšit přispívanou částku aby se dosáhlo maximálního státního přispěvku. K tomu navrhl posílat asi 1600 měsíčně do fondu, který spravuje jejich vlastní makléřská firma. Argument, že investovat do něčeho, co nemá žádnou historii mi nepřijde jako chytrý nápad, nereagoval.

Celkově jsem vlastně nebyl z nabídky zklamán, protože přibližně vím co od těchto lidí čekat. Nasral mě vyloženě, svými ohranými frázemi ze školení. Na to že to byla rodina, tak jsme byli jen další maso do mlýnku a další chodící provize. Většina jeho argumentů a modelů byly polopravddy a optimistické varianty vývoje finančního trhu. Protože se řídíme heslem, že bydlení je bydlení a investování je investování, ani jeden produkt jsme neuzavřeli, nicméně poradce se snažil nás ukecat aspon na něco, a zval nás na nejrůznější vzdělávací semináře pořádané jejich firmou.

V minulé příspěvku jsme psali o naši první návštěvě finačního poradce z nejmenované firmy (samozřejmě tato firma to dělá jinak.. 🙂 . Poradce vypsal všechny příjmy, výdaje a dosavadní smlouvy mé přítelkyně. Povyprávěl nám o tom, o kolik peněz by přítelkyně přišla kdyby nemohla pracovat a že je nutné se proti této situaci zajistit. Poslechl si, co si představujeme my (chceme pouze hypotéku) i když si nemyslím, že ho to bůvíjak zajímalo.

Druhá schůzka probíhala již v méně oficiálním rázu. Po pár zdvořilostech jsme přešli k finačnímu plánu. Ten se skládal s textové části a číselné kalkulaci některých produktů (některé byly „vynechány“). Co mě udivilo jako první bylo, že poradce u žádného produktu nedal na výběr u jaké společnosti produkt uzavřít. Vždy řekl produkt a konkrétní společnost, u které se produkt uzavře. Na otázku, proč není více možných společností (bank nebo pojišťoven) na výběr reagoval, že toto je nejlepší nabídka na trhu (v tu chvíli nám to přišlo logické a pravdivé).

Hypotéka měla dobré parametry a hned se nám líbila. Nikoli však plánovaný průběh splacení. Místo hypotéky na deset let na nížší částku a vyšší splatku (cca 4900 kč), poradce navrhl vzít hypotéku na třicet let, na vyšší částku a s malou splátkou (2500) a zbytek pěněz, které bychom jinak dávali do hypotéky chtěl vložit do podílového fondu (asi 3800 měsíčně). S tím, že za deset let, při fixaci vytáhneme peníze z fondu  a díky zisku doplatíme zbytek hypotéky a ještě nám 100tisíc zbyde. Začal jsem argumentovat, kde bere jistotu, že tam bude takový zisk, co je to za fond, jaké jsou tam poplatky. Zde bylo slabé místo poradcova výstupu. Jak jsem zmínil, na většinu produktů měl podrobné kalkulace. Na investici do fondu ( z něhož se nakonec vyklubal „fond fondů“) neměl podrobný výpočet investice. Jen zmínil že počítal s průměrným ročním ziskem 5 %. Nicméně na prokázání že daný fond takovou výkonost vykazuje, ukázal graf s historií 10 let, vyjetý z webu společnosti Conseq, kde nebyl žádný popis, navíc to byl jakýsi souhrný graf výsledků jejich portfolií (jak jsem si později dohledal na webu). Zmínění samotný fond fondů měl totiž historii asi tři roky a to není zrovna přesvědčivý argument k investici. Stále dokola opakoval, že v horizontu 10 let v podstatě nelze prodělat, že během 10 let se i přes možnou krizi trh vždy vrátí zpátky. To také není pravda. Viz. např. dekáda 2000 – 2010 a dekády kolem těchto dat. Zde byla výkonost dokonce záporná. Doma jsem si propočítal, že teoretický zisk za těch 10 let by mohl být kolem 65 % (dle dat v minulosti). Ale průměrná sazba hypotky v minulém desetiletí byla cca 4,5 % což je 45% zaplatím. Tzn. že kdybych šel do hypotéky a fondu, tak bych za deset let měl být 20 % v plusu. Vzhledem k tomu, že jde o optimistickou variantu, nepřijde mi příliš chytré riskovat peníze na bydlení, abych vydělal 20 % (to je přibližně těch 100 tisíc, které nám měli zůstat po 10 letech po prodeji fondů a splacení hypotéky). Navíc, 100tis. za deset let nebude mít takovou hodnotu jako dnes. Jako perličku uvedu, že poradce chtěl, abychom poplatky za vstup do fondu zaplatili na celých těch deset let dopředu. Přitom obvykle se poplatky platí při každém vkladu (z měšiční částky co jim zašlete, vám strhnou vstupní poplatek). Platba poplatku předem ani není levnější nebo jinak zvýhodněna. Kdybychom se tak rozhodli např. zrušit fond po pěti letech, tak těch dalších pět let jsme si předplatili zbytečně.

Příště popíšu zbytek  produktů a náš celkový pohled na věc.

Pod slovním spojením finanční poradce si každý z nás představí týpka v kvádru nebo dámu v kostýmku. Na první pohled působí velmi sebevědomě a hrká na vás naučený text (případně jej stále do kola opakuje). I já jsem měl tu čest jednoho potkat. Celý život se těmto lidem vyhýbám a nestojím o zprostředkovatelské služby. Umím totiž číst a používat google natolik, abych si důležité informace a fakta dokázal najít (zase tak lehké to hledání není, protože poradci hojně píší do různých diskuzí a opěvují svou firmu nebo naopak plivou na jiné firmy či jiné produkty).

Přítelkyně se rozhodla koupit vlastní byt v osobním vlastnictví. Vzhledem k nízkým hypotečním sazbám chtěla koupi financovat hypotékou. Protože se obává růstu sazeb, ráda by splatila hypotéku co nejdříve v období do 10 let. Samozřejmě nám byl doporučen finanční poradce z nejmenované firmy, kde to dělají jinak (ovšemže šlo o doporučení z rodiny).  Prý je to slušný pán a když jsme vzdálení příbuzní, tak pro nás vybere jistě to nejlepší. Slovo dalo slovo a šli jsme na schůzku do kanceláří společnosti. Po skoro hodinovém úvodu, kde nám vyjmenoval všechny důvody proč je finanční poradenství nezbytné (například proto, že existuje 4000 finančních produktů a normální člověk nemá šanci se v tom vyznat) a jak je jejich firma odlišná od zbytku firem na českém poradenském trhu. Už tento úvod nebyl pro mě žádnou novinkou. Parkrát jsem se už neudržel a řekl svůj názor (jsem poměrně obeznámen s burzou a investováním do cenných papírů), protože některé jeho argumenty, pečlivě nacvičené z firemního manuálu, byly minimálně zavádějící. Po té konečně začal zpracovávat finanční situaci přítelkyně. I když ta řekla, že má zájem pouze o hypotéku a docela byla udivená, co všechno nechtěl pán vědět. Takže si do rozsáhlého formuláře sepsal všechny výdaje, výše příjmů, probíhající pojistky apod. Celá schůzka trvala téměř čtyři hodiny a byli jsme z ní dosti unavení. Nicméně na nějaké velké argumentační střety nedošlo. Neměl jsem ani jak. Protože poradce měl výhodu připravenosti a na každý můj fakt měl argument nebo jej přešel jiným faktem. Bohužel na finančním trhu se věci dají vykládat různě. Za nejvíce silně manipulativní považuji řečičky o pojistkách. Nejdříve vykládal jak je proti pojištění, že to je až krajní řešení. Poté, na základě příjmů a výdajů začal vypočítavat, o kolik přítelkyně přijde, pokud nebude moci pracovat. A začal to přepočítávat na celý život. Takže výše potenciální ztráty při invaliditě šly do miliónů. Nicméně zcela opomíjel argumenty, že by měla (díky vysokému aktuálnímu příjmu) značný invalidní důchod, nemocenskou nebo podporu (tak vysokou, že by i u toho mohla splacet hypotéku). Další věc je, že když přijdete o nohy, asi těžko budete potřebovat spoustu peněz na drahé dovolené a lyžování v alpách.

S první schůzky jsme měli pocit, že jsme měli být zmanipulování. Měla v nás vyvolat pocit potřeby životního pojištění proti všemu možnému. Pocit, že máme své peníze svěřovat jiným a ti z nás udělají boháče. To se trochu minulo účinkem. Přítelkyně je obchoďák, a já taky znám tyhle fígle. Všechno to byla hromada polopravd (ku cti poradci je, že vlastně nelhal, jen říkal lepší varianty vývoje, a opomněl říct co bude, když nastane průser). Přehršel čísel nás měl zmást a navodit pocit složitosti. Nicméně celé je to poměrně jednoduchá fraška s předem daným schématem. V podstatě jsem ihned po schůzce vyjmenoval, které produkty nabídne. O druhé schůzce napíšu opět příště.

V současné době není politika, o kterém by se vedly tak odlišné debaty, jako náš ministr financí, pan Babiš. Od nástupu JEHO strany v podstatě neminul den, aby jste o něm neslyšeli a nečetli v některém z internetových serverů
(papírové nemohu posoudit, páč si je už léta nekupuji). Pokud pominu ty, kterým je politika šumák, tak existují jeho příznivci a odpůrci, v podstatě nic mezi tím. Před volbami sliboval snížení daňového zatížení, omezení byrokracie pro podnikatele (zaměstnavatele) a zametení s korubcí a daňovými úniky. Nastřelil číslo 100 miliard, které úšetří pro státní rozpočet, čímž vymaže každoročně vznikající schodek státního dluhu.
Po nástupu do funkce a vyhandlovaní postu ministra financí a postu vícepremiéra vlady začala fáze Babišova rozčarování. Všude jsme mohli číst, jak je nemile překvapen morálním stavem ministerstva. Myšleno, rozladěn prací a malým úsilím úředníků něco zlepšovat a urychlovat. Začala poměrně rozsáhla čistka vedoucích pracovníků, vysvětlena právě výše uvedenými důvody. Na důležité posty (nejen ministerského úřadu, ale i dalších navázaných institucí) byli dosazeny osoby blízké Babišově politickému úskupení. A začaly sliby, že stát lze řídit podobně jako firmu (zde měl ministr na mysli, řídit stát jako jeho firmu Agrofert). Nicméně o ušetřených miliardách se mluvilo stále méně a méně (respektive se mluvilo o ušetření částky nižší).
Jak to vypadá dnes, po roce a půl panování vládní koalice socanů, křesťanů a ano? Například prosadil centrální nákupy pro státní aparát. Tento systém má ušetřit 6 miliard korun. Jaká bude realita se teprve dovíme. Další věcí je počet úředníků. Z veřejných informací vyplývá, že počet úředníků se postupně zvyšuje, což je opak toho, co nám bylo slibováno před volbami. Navíc schválený služební zákon podpoří zabetonování správných lidí ve funkcích. Poslední dnes zmíněná je schválení dalších dotací na bionaftu. Tato zhovadilost je nejen česká ale i evropská perlička, nemající ve světe obdoby a pouze podporuje produkci zemědělských firem ve prospěch řepky. Rostliny, která kvůli svému rozšíření má negativní dopad na životní prostředí. Víte, že na jeden litr biopaliva se spotřebuje litr bionafty? Vidíte v tom úsporu? Úspora zde není, navíc jsou zabrány zemědělské plochy, kde by se mohlo pěstovat něco daleko užitečnějšího.
Jak se na Babiše díváme my? Osobně stále čekám, co bude. Rok a půl ve funkci není zrovna dlouho na změnu v prorostlem státním aparátu. Chtěl bych mít pravdu myslet si, že ministr má už tolik peněz, že mu jde hlavně o nesmrtelnost. Ve smyslu, že pro tu naši malou českou zemi udělá mnoho pozitivních změn a zapíše se do dějin historie českého národa.

Dnes (3.6.2015) vláda schválila návrch na zákaz kouření v restauracích. Po veřejných prostorách a zastávkách jde o další místa zákazu kouření. Pro kuřáky jde o dobrou zprávu nebo špatnou? My jsme vesměs nekuřáci a kouření v hospodě nám příjemné není. Proto návrch vítáme s otevřenou náručí. Ale co na to kuřáci? Zeptal jsem se svého bratra, který je aktivní kuřák balených cigaret (myslím, že tak kolem šesti za den jich udělá). Bratr je jednoznačně pro. Přestože sám, s návrhem souhlasí a nebude mu vůbec vadit chodit s cigárem ven. Ne, že by mu tolik záleželo na zdraví nekuřáků, ale jde o celkový smrad. Má rád cigarety, ale nemá potřebu vzdechovat ten smrad po celý večer v hospě. Další věc je páchnoucí oblečení. Pobytem v zakouřené místnosti vaše oblečení načichne tak, že i nekuřák je musí hodit okamžitě do pračky. Co dalšího dobrého může zákon kuřákům přinést? Bohatší sociální život. V době kdy jsem žil v USA, jsem se mnohokrát divil, jak se moji kouřící kamarádi snadno seznamují s holkama. Víte kde? No přeci před hospodou na cigaretě. Není lepšího místa. Každou hodinu vylezete na pět deset minut před hospodou a během večera se takto můžete seznámit s několika lidma. Je něco jednoduššího než venku nabídnout slečně oheň nebo cigaretu? A hned se dáte do řeči. Kamarádi se takto seznamovali velice lehce a mnohem častěji než my, nekuřáci, kteří se od stolu zvednou jen když potřebují ulevit močovému měchýři od nadmíry požitého piva. Ještě jednu výhodu pro kuřáka má toto nařízení. Ušetří peníze. Samozřejmě, že když kvůli cigaretě musíte ven, tak budete chodit méně často než při možnosti kouření u stolu. Zkrátka vás to zase tak nebaví chodit ven. Říká se, že počet cigaret vykouřených z důvodu návštěvy restauračního zařízení se při zákazu sníží na polovinu. Tzn. že v hospodě budete kouřit zhruba o polovinu méně.
Když už jsme u zákazu kouření v restauracích. Ještě víc mě štve kouření v bytech. Bydlím ve třetím patře v paneláku. Pode mnou bydlí nějaká smažka, co občas hulí trávu. No ten smrad se táhne nahoru a přímo k nám do otevřených oken. Vcelku mě to vytáčí, protože se proti tomu nedá zákoně bránit. Osoba hulí ve svém bytě. Nad sebou mám zase kuřáka a to ten klepe popel z cigarety dolů. Samozřejmě padá na můj parapet, ale to mu zřejmě nevadí. Tady už by se něco dělat dalo. Minimálně domluvit, případně se domluvit s ukrajinci 🙂